Od zemĕ se naučil, jak být rozvážný, a od jejích dvou projevů, hory a stromu, se naučil jak sloužit druhým a jak celý svůj život zasvĕtit jejich prospĕchu. Od vĕtru projeveného v podobĕ životního vzduchu v tĕle se naučil, jak být spokojený pouze s tím, že je naživu, a od vnĕjšího vĕtru se naučil, jak zůstat neznečištĕn tĕlem a smyslovými objekty. Od nebe se naučil, jak duše, která prostupuje všemi hmotnými substancemi, je nedĕlitelná a nepostřehnutelná, a od vody se naučil, jak být přirozenĕ čistý i schopný očišťovat. Od ohnĕ se naučil, jak pojídat vše a přitom se neznečistit a jak ničit všechny nepříznivé touhy tĕch, kdo mu dávají obĕtiny. Také se od nĕj naučil, jak duše vstupuje do každého tĕla a ozařuje ho a jak nelze činit rozdíl mezi zrozením a smrtí vtĕlených bytostí. Od mĕsíce se naučil, jak hmotné tĕlo roste a chřadne. Od slunce se naučil, jak se vyhýbat zapletení navzdory styku se smyslovými objekty a také se naučil dvĕma způsobům vnímání – vidĕt skutečnou podobu duše a vidĕt nepravé obaly s různými označeními. Od holuba se naučil, že příliš mnoho náklonnosti a přehnaná připoutanost nejsou dobré. Lidské tĕlo je otevřenou bránou k osvobození, ale pokud se nĕkdo jako holub připoutá k rodinnému životu, je jako ten, kdo vylezl na vyvýšené místo jen proto, aby odtamtud zase spadl.