Ve mĕstĕ Videha jednou žila prostitutka jménem Piṅgalā a od ní se avadhūta naučil další lekci. Jednoho dne se přitažlivĕ oblékla a ozdobila a od soumraku do půlnoci čekala na zákazníka. Byla ve velkém očekávání, ale jak čas ubíhal, v mysli se jí rodil velký neklid. Žádný muž k ní nepřicházel, až se nakonec znechucenĕ obrátila k odříkání a přestala si přát, aby nĕjaký nápadník přišel. Pak začala myslet jen na Nejvyššího Pána Hariho a její mysl dosáhla nejvyšší úrovnĕ klidu. Od ní přijaté ponaučení je, že nadĕje na smyslový požitek jsou kořenem všeho utrpení. Proto jedinĕ ten, kdo se tĕchto tužeb vzdá, se dokáže v meditaci soustředit na Osobnost Božství a získat transcendentální klid.