SLOKA 1
śrī-brāhmaṇa uvāca
sukham aindriyakaṁ rājan
svarge naraka eva ca
dehināṁ yad yathā duḥkhaṁ
tasmān neccheta tad-budhaḥ
śrī-brāhmaṇaḥ uvāca — svatý brāhmaṇa řekl; sukham — štĕstí; aindriyakam — vytvořené hmotnými smysly; rājan — ó králi; svarge — v hmotném nebi; narake — v pekle; eva — jistĕ; ca — také; dehinām — vtĕlených živých bytostí; yat — jelikož; yathā — jako; duḥkham — neštĕstí; tasmāt — proto; na — ne; iccheta — mĕl by si přát; tat — to; budhaḥ — ten, kdo ví.
Svatý brāhmaṇa řekl: Ó králi, vtĕlená živá bytost automaticky zakouší neštĕstí v nebi či pekle. Podobnĕ zažívá i štĕstí, aniž by ho vyhledávala. Ten, kdo umí inteligentnĕ rozlišovat, proto nevynakládá žádné úsilí, aby tohoto hmotného štĕstí dosáhl.
Človĕk by nemĕl zbytečnĕ promarňovat život honbou za hmotným smyslovým požitkem, protože určitého množství hmotného štĕstí se mu dostane automaticky za jeho minulé a současné plodonosné jednání. To je ponaučení získané od ajagary neboli krajty, která leží a živí se tím, co přijde samo od sebe. Za povšimnutí stojí, že v hmotném nebi i pekle přicházejí štĕstí a neštĕstí automaticky, za naše dřívĕjší činy, i když množství štĕstí a neštĕstí se samozřejmĕ liší. Jak v nebi, tak v pekle může živá bytost jíst, pít, spát a holdovat sexu, ale tyto činnosti se zakládají na hmotném tĕle, a jsou tedy dočasné a nemají velký význam. Inteligentní človĕk by mĕl chápat, že i ta nejlepší hmotná situace je ve skutečnosti trestem za dřívĕjší hříšné jednání mimo rámec láskyplné oddané služby Bohu. Podmínĕná duše podstupuje mnoho tĕžkostí, aby získala trochu štĕstí. Po velkém úsilí v hmotném životĕ, který je plný nesnází a pokrytectví, se človĕku může dostat trochy smyslového požitku, ale takové iluzorní potĕšení v žádném případĕ nevyváží utrpení, které musí človĕk podstoupit, aby ho získal. Koneckonců, tuctový obličej nevylepší slušivý klobouk. Ten, kdo chce skutečnĕ vyřešit životní problémy, by mĕl žít jednoduše a převážnou část svého života vyhradit láskyplné službĕ Kṛṣṇovi. I ti, kdo Bohu neslouží, od Nĕj dostávají určitou míru zaopatření – můžeme si tedy jen představovat zajištĕní, které Pán dává tĕm, kdo zasvĕtí život oddané službĕ Jemu.
Primitivní ploduchtiví pracovníci se pošetile starají jen o současný život, kdežto zbožnĕjší karmī si složitým způsobem bláhovĕ zaopatřují budoucí hmotný smyslový požitek a neuvĕdomují si, že veškerý tento požitek je dočasný. Pravým řešením je však pochopit, že když potĕšíme Osobnost Božství, vládce všech smyslů i tužeb, můžeme dosáhnout trvalého štĕstí. Toto poznání snadno řeší životní problémy.