SLOKA 18
nṛtya-vāditra-gītāni
juṣan grāmyāṇi yoṣitām
āsāṁ krīḍanako vaśya
ṛṣyaśṛṅgo mṛgī-sutaḥ
nṛtya — tanec; vāditra — hudbu; gītāni — písnĕ; juṣan — obdivující; grāmyāni — týkající se smyslového požitku; yoṣitām — žen; āsām — jejich; krīḍanakaḥ — hračka; vaśyaḥ — zcela ovládaná; ṛṣya-śṛṅgaḥ — mudrc Ṛṣyaśṛṅga; mṛgī-sutaḥ — syn lanĕ.
Dokonce i velkého mudrce Ṛṣyaśṛṅgu, syna lanĕ, upoutal svĕtský zpĕv, tanec a hudba krásných žen, které si s ním pak mohly dĕlat, co chtĕly jako s domácím zvířetem.
Mladého Ṛṣyaśṛṅgu jeho otec, mudrc Vibhāṇḍaka, zámĕrnĕ vychovával v atmosféře úplné nevinnosti. Vibhāṇḍaka Ṛṣi si myslel, že pokud jeho syn nikdy neuvidí ženu, zůstane navždy dokonalým brahmacārīm. Shodou okolností ale obyvatelé sousedního království, kteří trpĕli následky dlouhotrvajícího sucha, dostali božskou radu, že v jejich zemi začne znovu pršet teprve tehdy, až do ní vkročí brāhmaṇa jménem Ṛṣyaśṛṅga. Poslali tedy do Vibhāṇḍakovy poustevny krásné ženy, aby Ṛṣyaśṛṅgu svedly a vrátily se s ním. Jelikož Ṛṣyaśṛṅga o ženách nikdy předtím neslyšel, padl snadno do jejich léčky.
Jméno Ṛṣyaśṛṅga vyjadřuje, že se mladý mudrc narodil s parohem vyrůstajícím z čela. Pokud se nĕjaký ṛṣi nechá jako jelen zlákat sladkými tóny, jež slibují smyslový požitek, čeká ho stejnĕ jako jelena brzký konec. Přemýšlivý človĕk by se mĕl pokornĕ poučit od jelena, jehož záliba v uspokojování smyslů hudbou přivádí do záhuby.