SLOKA 5
muniḥ prasanna-gambhīro
durvigāhyo duratyayaḥ
ananta-pāro hy akṣobhyaḥ
stimitoda ivārṇavaḥ
muniḥ — svĕtec; prasanna — příjemný; gambhīraḥ — velmi vážný; durvigāhyaḥ — nepochopitelný; duratyayaḥ — nepřekonatelný; ananta-pāraḥ — neomezený; hi — jistĕ; akṣobhyaḥ — nerozrušitelný; stimita — klidný; udaḥ — voda; iva — jako; arṇavaḥ — oceán.
Svĕtec je navenek spokojený a příjemný, zatímco v nitru je velmi vážný a rozvážný. Díky jeho nezmĕrnému a neomezenému poznání ho nic nerozruší, a proto se ve všech ohledech podobá klidným vodám bezmezného, nepřekonatelného oceánu.
Seberealizovaný mudrc se ani ve velké tísni nepřestává ovládat a neztrácí duchovní poznání. Proto je akṣobhya, nerozrušený. Svou mysl upíná k Nejvyšší Osobnosti Božství, zdroji nekonečné duchovní blaženosti, a jelikož své vĕdomí spojil s nejvyšším vĕdomím, jeho poznání nelze zmĕřit. Čistý oddaný přijal útočištĕ u lotosových nohou Pána a díky tomu má velkou duchovní sílu, takže ho nelze překonat. Jelikož vyvinul duchovní tĕlo, nepůsobí na nĕho ničivý vliv času. I když je navenek přátelský a na všechny příjemný, v nitru je jeho mysl upřená na Absolutní Pravdu, a nikdo nechápe, co skutečnĕ zamýšlí a plánuje. Ani ten nejinteligentnĕjší človĕk nemůže pochopit mentální pochody seberealizovaného oddaného, který se vzdal hmotného života založeného na chtíči a chamtivosti a přijal útočištĕ u lotosových nohou Pána. Tuto velkou duši je možné přirovnat k mocnému oceánu, jenž zůstává klidný, i když se do nĕj valí silné proudy nesčetných řek. Svĕtec je tedy jako oceán – příjemný, nezmĕřitelný, hluboký, nepřekonatelný, bezmezný a neotřesitelný.