SLOKA 9
stokaṁ stokaṁ grased grāsaṁ
deho varteta yāvatā
gṛhān ahiṁsann ātiṣṭhed
vṛttiṁ mādhukarīṁ muniḥ
stokam stokam — vždy trošku; graset — mĕl by jíst; grāsam — jídla; dehaḥ — hmotné tĕlo; varteta — aby mohlo žít; yāvatā — s tím množstvím; gṛhān — hospodáře; ahiṁsan — neobtĕžující; ātiṣṭhet — mĕl by praktikovat; vṛttim — zamĕstnání; mādhu-karīm — včely medonosné; muniḥ — svĕtec.
Svĕtec by mĕl přijímat jen tolik jídla, aby přežil. Mĕl by chodit od domu k domu a od každé rodiny přijmout jen trochu jídla. Tak by mĕl praktikovat zamĕstnání včely.
Nĕkdy se stává, že včelu upoutá neobyčejná vůnĕ určitého lotosového kvĕtu a ona, místo aby přelétávala z kvĕtu na kvĕt jako obvykle, zůstane u nĕj. Se západem slunce se ale lotosový kvĕt zavírá, a tak se pobláznĕná včela ocitne v pasti. Podobnĕ může nĕjaký sannyāsī či brahmacārī zjistit, že v určitém domĕ je k mání výborné jídlo, a tak se místo putování z místa na místo může stát prakticky jedním z obyvatel této dobře živené domácnosti. V tom případĕ by ho zmátla iluze rodinného života a poklesl by z úrovnĕ odříkání. Kromĕ toho by mnich nemístnĕ využívající védské tradice dávání milodarů a beroucí si příliš často od jediné rodiny vzbudil obecnou nelibost a tím by narušoval společenský řád. Ideální mudrc by se mĕl jako včela přesouvat z místa na místo. Musí si ale dávat pozor, aby se navštĕvováním mnoha domů a hodováním v každém z nich nestal baculatou včelou. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura se tato včela bezpochyby zaplete do sítĕ māyi. Nikdo by nemĕl přehnanĕ lpĕt na uspokojování svého jazyka, protože to povede k přecpanému břichu a následnĕ k neovladatelnému chtíči. Na závĕr lze říci, že človĕk nemá příliš usilovat o hmotný smyslový požitek, ale místo toho činorodĕ usilovat o šíření slávy Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy. To je správné využití lidské energie.