Studium historie proto přirozenĕ vede k závĕru, že jsou veškeré svĕtské výsledky dočasné a tento závĕr by mĕl podnítit sklon k odříkání. Nejvyšším cílem života každé živé bytosti je čistá oddanost Pánu Kṛṣṇovi, která ničí vše nepříznivé. Ve vĕku Satya bylo náboženství úplné a stálo ještĕ na všech čtyřech nohách – pravdomluvnosti, milosrdnosti, odříkání a dobročinnosti. S příchodem každého dalšího vĕku počínaje vĕkem Tretā každá z tĕchto zbožných vlastností ubývá o čtvrtinu. V Kali-yuze z tĕchto nohou náboženství zůstává jen čtvrtina a dokonce i ta se s postupem tohoto vĕku vytratí. V Satya-yuze převládá kvalita dobra a v Tretā-yuze kvalita vášnĕ. V Dvāpara-yuze převládá smĕs vášnĕ a nevĕdomosti a ve vĕku Kali převládá kvalita nevĕdomosti. Bĕhem nĕho je velmi patrný ateismus, malost a podřadnost všech vĕcí a oddanost genitáliím a břichu. Živé bytosti znečištĕné vlivem Kaliho Nejvyššího Pána, Śrī Hariho, neuctívají, i když tak mohou být zbaveny všech pout a snadno dosáhnout nejvyššího cíle jednoduše opĕvováním slávy Jeho jména a přijetím útočištĕ u Nĕho. Pokud se však v Kali-yuze Nejvyšší Osobnost Božství nĕjakým způsobem projeví v srdcích podmínĕných duší, zničí všechny nedostatky místa, času a osobnosti typické pro tento vĕk. Kali-yuga je oceánem chyb, ale má jednu vznešenou vlastnost: pouhým pronášením Kṛṣṇova jména se lze zbavit připoutanosti ke hmotĕ a dosáhnout Absolutní Pravdu. Vše, čeho bylo možno dosáhnout ve vĕku Satya meditací, ve vĕku Tretā provádĕním obĕtí a ve vĕku Dvāpara uctíváním v chrámech, lze v Kali-yuze snadno dosáhnout jednoduchým procesem hari-kīrtanu.