SLOKA 12
kiṁ pramattasya bahubhiḥ
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ
kim—čím je; pramattasya—zmateného; bahubhiḥ—mnoha; parokṣaiḥ—nezkušenými; hāyanaiḥ—lety; iha—v tomto světě; varam—lepší; muhūrtam—chvíle; viditam—vědomá; ghaṭate—může se snažit; śreyase — ve věci vyššího zájmu; yataḥ—tím.
Jakou cenu má promarněný dlouhý život, který ani po mnoha letech v tomto světě neposkytl žádnou zkušenost? Lepší je jedna chvíle plného vědomí, protože ta přinese člověku začátek hledání jeho vyššího zájmu.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī poučil Mahārāje Parīkṣita o tom, jak důležité je zpívání svatého jména Pána pro každého pokrokového a čestného člověka. Aby povzbudil krále, kterému zbývalo pouhých sedm dní života, Śrīla Śukadeva Gosvāmī prohlašuje, že nemá žádný význam žít stovky let a nevědět přitom nic o problémech života. Je lépe žít jedinou chvíli s plným vědomím svého vyššího zájmu. Nejvyšší životní zájem je věčný, plný poznání a blaženosti. Ti, které matou vnější rysy hmotného světa a žijí životem zvířecích sklonů ve stylu “jez, pij a buď veselý”, jednoduše promarňují své životy a nevidí, jak jim ubíhá drahocenný čas. Máme si být dokonale vědomi toho, že lidský život dostává podmíněná duše proto, aby dosáhla duchovního úspěchu. A nejsnadnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je zpívat svaté jméno Pána. V předchozím verši jsme tento bod do určité míry rozebrali, a můžeme se ještě dále poučit o různých typech přestupků proti svatému jménu. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu cituje o přestupcích proti svatému jménu mnoho statí z autentických písem a mistrovsky je dále vysvětluje. Z Viṣṇu-yāmala Tantry dokazuje, že pouhým zpíváním svatého jména Pána je možné osvobodit se od následků všech hříchů. Na základě citátu z Mārkaṇḍeya Purāṇy Śrī Gosvāmījī říká, že nikdo nemá hanobit oddané Pána a nemá ani poslouchat, jak oddané Pána znevažuje někdo jiný. Oddaný by měl takového člověka zastavit a vyříznout mu jazyk, aby pomluvám zamezil. A když to nemůže udělat, má raději spáchat sebevraždu, než aby poslouchal, jak někdo pomlouvá oddaného Pána. Člověk tedy nemá poslouchat ani dovolit takové pomlouvání. Pokud jde o rozlišování svatého jména Pána od jmen polobohů, zjevená písma dávají najevo (Bg. 10.41), že všechny neobyčejně mocné bytosti nejsou nic jiného, nežli nedílné části nejvyššího zdroje veškeré energie, Pána Kṛṣṇy. Kromě Pána Samotného je každý podřízeným. Nikdo není na Pánu nezávislý. Jelikož nikdo není mocnější nežli energie Nejvyššího Pána a nikdo se jí nevyrovná, není ničí jméno tak mocné jako jméno Pána. Zpíváním svatého jména lze obdržet veškerou energii, kterou lze získat ze všech ostatních zdrojů současně. Nejvyšší svaté jméno Pána proto nelze klást na stejnou úroveň s nějakým jiným jménem. Brahmā, Śiva nebo kterýkoliv jiný mocný bůh se nikdy nemůže rovnat Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Mocné svaté jméno Pána může bezesporu každého zbavit následků jeho hříchů, ale ten, kdo chce transcendentální síly svatého jména Pána využívat ke svým nekalým činnostem, je tou nejpokleslejší osobou na světě. Těmto lidem Pán ani kterýkoliv Jeho prostředník nikdy neodpustí. Člověk tedy má svého života využít k tomu, aby všemi prostředky a bez přestupků oslavoval Pána. Jednání v tomto duchu — i když trvá jen chvíli — se nikdy nedá srovnávat s dlouhým životem v nevědomosti, jaký mají stromy a další živé bytosti, které mohou žít tisíce let, aniž by se zabývaly duchovním rozvojem.