SLOKA 13

Plně zodpovědný člověk si má být neustále dobře vědom toho, jaká je prvořadá povinnost jeho lidského života. Zaopatřování běžných nezbytností hmotného života není vším; je třeba si být také stále vědom povinnosti dosáhnout co nejlepší situace pro příští život. Lidský život je určený k přípravě na tuto prvořadou povinnost. O Mahārājovi Khaṭvāṅgovi se zde říká, že to byl svatý král, protože ani ve svém zodpovědném postavení a při starostech s řízením státu nikdy nezapomněl na prvořadou životní povinnost. Podobně tomu bylo s ostatními rājarṣii (svatými králi) jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira a Mahārāja Parīkṣit. Nikdy neopomíjeli svoji prvořadou povinnost a všichni by si proto měli vzít z těchto velkých osobností příklad. Mahārāje Khaṭvāṅgu vyzvali polobozi z vyšších planet, aby bojoval proti démonům, a on bojoval jako král k jejich úplné spokojenosti. Spokojení polobozi mu chtěli požehnat hmotným požitkem, ale Mahārāja Khaṭvāṅga, který si velice hleděl své prvořadé povinnosti, se polobohů dotázal, jak dlouho ještě bude žít. To znamená, že nestál tolik o shromažďování nějakých hmotných požehnání od polobohů, ale o to, aby se připravil na svůj příští život. Polobozi mu ovšem řekli, že bude žít už jen krátkou chvíli. Král tedy ihned opustil nebeské království, které je vždy plné těch největších hmotných požitků, sestoupil na Zemi a odevzdal se Nejvyššímu zachránci — Osobnosti Božství. Tímto svým velkým činem dosáhl úspěchu a získal osvobození. Třebaže se všechno odehrálo během okamžiku, byl úspěšný, protože si vždy hleděl své prvořadé povinnosti. Velký Śukadeva Gosvāmī takto Mahārāje Parīkṣita povzbuzoval, když králi zbývalo již jen posledních sedm dní života na to, aby splnil svoji prvořadou povinnost a naslouchal slávě Pána v podobě Śrīmad-Bhāgavatamu. Vůlí Pána se Mahārāja Parīkṣit během okamžiku setkal s velkým Śukadevem Gosvāmīm, který mu ukázal způsob, jak dosáhnout úspěchu duchovního života, a tento velký poklad je znamenitě zaznamenán na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.