SLOKA 22
rājovāca
yathā sandhāryate brahman
dhāraṇā yatra sammatā
yādṛśī vā hared āśu
puruṣasya mano-malam
rājā uvāca—požehnaný král řekl; yathā—tak jak je; sandhāryate — utvořené pojetí; brahman—ó brāhmaṇo; dhāraṇā—pojetí; yatra—kde a jak; sammatā—souhrnně; yādṛśī—způsob, kterým; vā—nebo; haret — vyproštěná; āśu—neprodleně; puruṣasya—osoby; manaḥ—mysl; malam—znečištění.
Požehnaný král Parīkṣit se ptal dále a řekl: Ó brāhmaṇo, popiš prosím podrobně, jak a kam se má mysl obrátit a jak lze toto pojetí ustálit, aby se mysl očistila.
Příčinou všech těžkostí podmíněné duše je špína v jejím srdci. Podmíněná duše je obklopena mnohým strádáním hmotného bytí, ale pro svoji hrubou nevědomost se nemůže zbavit těžkostí, způsobených špínou v srdci, která se nahromadila během dlouhého uvěznění v hmotném světě. Má vlastně sloužit vůli Nejvyššího Pána, ale kvůli špíně v srdci raději slouží svým vymyšleným touhám. Namísto aby jí tyto touhy přinesly klid mysli, vytvářejí jen nové a nové problémy a tím ji poutají ke koloběhu rození a smrti. Špínu plodonosné práce a empirické filozofie může odstranit jedině společnost Nejvyššího Pána. Pán je všemocný a Svou společnost může poskytnout Svojí nepochopitelnou mocí. Lidé, kteří nejsou schopni svoji víru upnout k osobnímu rysu Absolutního, nemají možnost meditovat o Jeho virāṭ-rūpě — vesmírném neosobním rysu Pána. Vesmírný neosobní rys Pána je rysem jeho neomezených sil, a jelikož síly a jejich majitel jsou jedno a totéž, i meditace o tomto rysu pomáhá podmíněné duši získat nepřímo Pánovu společnost a tak postupně dojít až k osobnímu styku.
Mahārāja Parīkṣit už měl přímý styk s osobním rysem Pána Śrī Kṛṣṇy a pro něho tedy nebylo zapotřebí zkoumat, kam a jak obrátit mysl na neosobní virāṭ-rūpu Pána. Požádal však Śukadeva Gosvāmīho o podrobný popis, aby pomohl ostatním, kteří nemohou chápat transcendentální osobní aspekt Pána, podobu věčnosti, poznání a blaženosti. Neoddaní nemohou myslet na osobní rys Pána. Jejich nedostatečné poznání způsobuje, že Pánovy osobní podoby jako Rāma nebo Kṛṣṇa je úplně pobuřují. Mají ubohou představu Pánovy moci. Pán Samotný v Bhagavad-gītě (9.11) vysvětluje, že lidé s chabým poznáním se vysmívají nejvyšší osobnosti Pána a pokládají Ho za obyčejného člověka. Tito lidé vůbec neznají Pánovu nepochopitelnou moc. Pán může Svojí nepochopitelnou mocí sestoupit do lidské společnosti nebo do kterékoliv společnosti živých bytostí a přesto zůstat stále stejným všemocným Pánem, aniž by se v nejmenším vychýlil ze Svého transcendentálního postavení. Mahārāja Parīkṣit se tedy v zájmu lidí, kteří nemohou přijmout Pána v Jeho osobní věčné podobě, ptá Śukadeva Gosvāmīho, jak na Něho na počátku upnout mysl a Gosvāmī mu dal následující podrobnou odpověď.