SLOKA 37
brahmānanaṁ kṣatra-bhujo mahātmā
viḍ ūrur aṅghri-śrita-kṛṣṇa-varṇaḥ
nānābhidhābhījya-gaṇopapanno
dravyātmakaḥ karma vitāna-yogaḥ
brahma—brāhmaṇové; ānanam—tvář; kṣatra—kṣatriyové; bhujaḥ — paže; mahātmā—virāṭ-puruṣa; viṭ—vaiśyové; ūruḥ—stehna; aṅghri-śrita—pod ochranou Jeho nohou; kṛṣṇa-varṇaḥ—śūdrové; nānā—různí; abhidhā—podle jmen; abhījya-gaṇa—polobozi; upapannaḥ—překonaní; dravya-ātmakaḥ—dostupnými věcmi; karma—činnosti; vitāna-yogaḥ—vykonávání obětí.
Tváří virāṭ-puruṣi jsou brāhmaṇové, Jeho pažemi jsou kṣatriyové, vaiśyové jsou Jeho stehna a śūdrové jsou pod ochranou Jeho nohou. Všichni uctívaní polobozi také podléhají Pánu a proto je povinností každého dostupnými prostředky vykonávat oběti pro Jeho potěšení.
Tento verš jednoznačně vyzdvihuje monoteismus. Védská literatura se zmiňuje o vykonávání obětí mnoha polobohům pod různými jmény, ale tento verš jasně říká, že všichni polobozi jsou zahrnutí v těle Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou to jen nedílné části původního celku. A stejně tak všechny třídy lidské společnosti — brāhmaṇové (inteligence), kṣatriyové (vládci), vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dělníci) — jsou zahrnuty v těle Nejvyššího. Všem se proto doporučuje taková oběť, která dostupnými prostředky potěší Nejvyššího. Nejobvyklejší je oběť přečištěného másla a obilí, ale lidská společnost s postupem doby vyrobila přetvářením surovin z hmotné přírody nepřeberné množství věcí. Lidé se proto musí naučit obětovat nejen přečištěné máslo, ale šířit slávu Pána i s ostatními věcmi, které vyrobí. To přinese lidské společnosti dokonalost. Inteligentní lidé neboli brāhmaṇové mohou tyto oběti podle pokynů předcházejících ācāryů řídit; vládnoucí třída k nim může vytvořit všechny potřebné podmínky; třída vaiśyů neboli obchodníků pro ně dodá své zboží a třída dělníků neboli śūdrů poslouží svojí prací k tomu, aby se úspěšně uskutečnily. Vzájemná spolupráce všech tříd lidí tak umožní provádět oběť doporučenou pro tento věk — společné zpívání svatého jména Pána—což přinese dobro lidem celého světa.