SLOKA 5
tasmād bhārata sarvātmā
bhagavān īśvaro hariḥ
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
smartavyaś cecchatābhayam
tasmāt—z tohoto důvodu; bhārata—ó potomku Bharaty; sarvātmā — Nadduše; bhagavān—Osobnost Božství; īśvaraḥ—vládce; hariḥ—Pán, který ničí veškeré utrpení; śrotavyaḥ—musí se naslouchat; kīrtitavyaḥ — oslavovat; ca—také; smartavyaḥ—vzpomínat; ca—a; icchatā—ten, který chce; abhayam—svobodu.
Ó potomku krále Bharaty, ten, kdo se chce osvobodit od veškerého utrpení, musí naslouchat o Nejvyšším Pánu, oslavovat Ho a vzpomínat na Něj, Osobnost Božství, který je Nadduší, vládcem a zachráncem od všeho utrpení.
V jednom z předcházejících veršů Śrī Śukadeva Gosvāmī popsal, jak materialisté promarňují svůj cenný čas tím, že si vylepšují hmotné životní podmínky spánkem, pohlavním životem, hospodářským rozvojem a starostmi o příbuzné, kteří nutně upadnou v zapomnění. Všemi těmito svými materialistickými činnostmi se živá duše zaplétá do koloběhu zákonů plodonosných činností. Znamená to rození a smrti v osmi miliónech čtyřech stech tisících životních druzích: mezi vodními živočichy, rostlinami, plazy, ptáky, dravci, necivilizovanými lidmi a nakonec znovu v lidské podobě, která dává příležitost uniknout z koloběhu plodonosných činů. Chce-li se tedy někdo z tohoto začarovaného kruhu osvobodit, musí se přestat chovat jako karmī, který si užívá výsledků své vlastní práce, ať už dobré, nebo špatné. Člověk nemá dělat nic pro sebe samého, ať už je to dobré nebo špatné. Všechno musí vykonávat ve prospěch Nejvyššího Pána, svrchovaného vlastníka všeho, co existuje. Tento způsob jednání doporučuje také Bhagavad-gītā (9.27), kde je řečeno, že pracovat se má pro Pána. Nejdříve ze všeho má tedy člověk naslouchat o Pánu. Když dokonale a s bedlivou pozorností naslouchal, musí pak oslavovat skutky a činy Pána, a to mu umožní neustále vzpomínat na Jeho transcendentální povahu. Naslouchání o Pánu a oslavování Pána jsou s Jeho transcendentální povahou totožné. Těmito činnostmi se člověk neustále nachází v Pánově společnosti, a to ho osvobodí od veškerého strachu. Pán je Nadduše (Paramātmā) v srdcích všech živých bytostí a prostřednictvím tohoto naslouchání a oslavování zve všechny ve Svém stvoření do Své společnosti. Je to proces, do kterého se může zapojit každý, ať je to kdokoliv, a který ho dovede ke konečnému úspěchu ve všem, čím ho prozřetelnost zaměstnává. Existuje mnoho tříd lidských bytostí: ploduchtiví pracovníci, empiričtí filozofové, mystičtí yogīni a nakonec čistí oddaní — a ti všichni mohou pro dosažení svého cíle použít stejný proces. Každý se chce osvobodit od veškerého strachu a každý chce zažít největší možné štěstí. Proces, jak toho právě nyní dosáhnout, je doporučován ve Śrīmad-Bhāgavatamu, předneseném tak velkou autoritou, jakou je Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Naslouchání o Pánu a oslavování Pána promění všechny naše činnosti v činnosti duchovní, čímž zcela zaniknou všechny koncepce hmotného utrpení.