SLOKA 7
prāyeṇa munayo rājan
nivṛttā vidhi-ṣedhataḥ
nairguṇya-sthā ramante sma
guṇānukathane hareḥ
prāyeṇa—hlavně; munayaḥ—všichni mudrci; rājan—ó králi; nivṛttāḥ—nad; vidhi—usměrňující zásady; sedhataḥ—od omezení; nairguṇya-sthāḥ—v transcendentálním postavení; ramante—nalézající potěšení v; sma—výhradně; guṇa-anukathane—popisování slávy; hareḥ—Pána.
Ó králi Parīkṣite! Hlavně nejvyšší transcendentalisté, na které se již nevztahuje dodržování usměrňujících zásad a omezení, nalézají potěšení v popisování slávy Pána.
Nejvyšší z transcendentalistů je osvobozená duše, na kterou se nevztahují usměrňující zásady. Nováček, který má být povýšen na duchovní úroveň, dodržuje usměrňující zásady pod vedením duchovního mistra. Můžeme ho přirovnat k pacientovi, který má pod lékařským dohledem předepsaná různá omezení. Osvobozené duše všeobecně nalézají potěšení v popisech transcendentálních činností. Jak jsme se již zmínili, Nārāyaṇa neboli Hari, Osobnost Božství, je nad hmotným stvořením, a proto Jeho podoba a vlastnosti nejsou hmotné. Vrcholní transcendentalisté neboli osvobozené duše Ho realizovali svou pokročilostí v transcendentálním poznání, a nalézají proto potěšení v rozmluvách o transcendentální povaze Pánových zábav. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (4.9) prohlašuje, že Jeho příchod a všechny Jeho skutky jsou divyam neboli transcendentální. Běžný člověk, oklamaný hmotnou energií, je pevně přesvědčen, že Pán je stejný jako my, a proto odmítá uznat, že povaha jména, podoby atd. Pána je transcendentální. Ale nejvyšší transcendentalista se o nic hmotného nezajímá, a tak jeho zájem o činy Pána je jasný důkaz toho, že Pán není bytostí tohoto hmotného světa. Védská literatura potvrzuje, že Nejvyšší Pán je jeden, ale věnuje se Svým transcendentálním zábavám ve společnosti Svých čistých oddaných a zároveň je přítomný v srdcích všech živých bytostí jako Nadduše, expanze Baladeva. Nalézat potěšení v naslouchání a vyprávění o transcendentálních vlastnostech Pána je tedy nejvyšší dokonalostí transcendentální realizace, a nikoliv splynout s neosobní existencí Pána, jak usilují neosobní monisté. Skutečné transcendentální potěšení může živá bytost poznat při oslavování transcendentálního Pána a nikoliv v pocitu sounáležitosti s Jeho neosobním rysem. Existují ovšem také transcendentalisté na nižších úrovních, kteří namísto toho, aby nalézali potěšení v líčení transcendentálních činností Pána, hovoří o těchto Pánových činnostech pouze formálně a jen proto, aby docílili splynutí s Jeho existencí.