VZÝVÁNÍ PŘÍZNĚ

Vāsudevaya znamená “Kṛṣṇovi, synovi Vasudeva”. Když člověk pronáší jméno Kṛṣṇy “Vāsudeva”, může tím získat všechny výsledky dobročinnosti, sebekázně a pokání. Z toho tedy plyne, že pronášením této mantry — oṁ namo bhagavate vāsudevāya — vzdává autor či přednášející nebo kterýkoliv čtenář Śrīmad-Bhāgavatamu uctivé poklony Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, zdroji veškeré radosti. První zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu popisuje principy stvoření, a proto ho můžeme nazvat “Stvoření”.

Podobně druhý zpěv popisuje vesmírný projev, který následuje stvoření. Různé planetární systémy jsou zde popsány jako různé části vesmírného těla Pána. Druhý zpěv lze proto nazvat “Vesmírný projev”. Má deset kapitol, v nichž se vypráví o cíli Śrīmad-Bhāgavatamu a o různých aspektech tohoto cíle. První kapitola popisuje slávu opěvování svatého jména a naznačuje, jakým způsobem může začínající oddaný meditovat o vesmírné podobě Pána. V prvním verši odpovídá Śukadeva Gosvāmī na otázku Mahārāje Parīkṣita, jaké jsou povinnosti člověka, který má zanedlouho zemřít. Mahārāja Parīkṣit přijal Śukadeva Gosvāmīho s velikou radostí a byl také pyšný na to, že je potomkem Arjuny, který byl důvěrným přítelem Kṛṣṇy. Byl velice mírný a pokorný, ale vyjádřil svou radost z toho, že Pán Kṛṣṇa byl tolik laskavý k jeho praotcům, synům Pāṇḍua, a zvláště k jeho vlastnímu dědovi Arjunovi. Kṛṣṇovi vždy rodina Mahārāje Parīkṣita poskytovala velké potěšení, a proto poslal Śukadeva Gosvāmīho, aby těsně před smrtí pomohl Mahārājovi Parīkṣitovi k seberealizaci. Jelikož Mahārāja Parīkṣit byl oddaným Pána Kṛṣṇy už od dětství, miloval Kṛṣṇu přirozenou láskou a Śukadeva Gosvāmī cítil jeho oddanost. Uvítal proto, když se ho král ptal na své povinnosti. Král naznačil, že uctívat Pána Kṛṣṇu je konečným smyslem života všech živých bytostí, a Śukadeva Gosvāmī jeho návrh uvítal a pravil: “Jelikož se ptáš na Kṛṣṇu, je tvá otázka tou nejslavnější.” Překlad prvního verše je následující.