SLOKA 21
yadātmani nirālokam
ātmānaṁ ca didṛkṣataḥ
nirbhinne hy akṣiṇī tasya
jyotiś cakṣur guṇa-grahaḥ
yadā—když; ātmani—Sebe; nirālokam—beze světla; ātmānam—Své transcendentální tělo; ca—také jiné tělesné podoby; didṛkṣataḥ—přál si dívat se na; nirbhinne—projevilo se; hi—pro; akṣiṇī—očí; tasya—Jeho; jyotiḥ—Slunce; cakṣuḥ—oči; guṇa-grahaḥ—schopnost vidění.
Když takto vše existovalo v temnotě, Pán si přál vidět Sám Sebe a vše, co bylo stvořeno. Tehdy se projevily oči, osvětlující bůh Slunce, schopnost vidění a zrakové objekty.
Vesmír je přirozeně temný, a celé stvoření se proto nazývá tamas neboli temnota. Noc je klasickou podobou vesmíru, protože v noci nevidíme nic, ani sebe samotné. Pán ze Své bezpříčinné milosti nejprve zatoužil vidět Sám Sebe a také veškeré stvoření, a potom se projevilo Slunce, všechny živé bytosti získaly schopnost vidět a projevily se také zrakové objekty. To znamená, že celý jevový svět začal být viditelný až po stvoření Slunce.