SLOKA 22
bodhyamānasya ṛṣibhir
ātmanas taj jighṛkṣataḥ
karṇau ca nirabhidyetāṁ
diśaḥ śrotraṁ guṇa-grahaḥ
bodhyamānasya—přející si chápat; ṛṣibhiḥ—autoritami; ātmanaḥ — Nejvyšší Bytosti; tat—to; jighṛkṣataḥ—když Pán takto zatoužil; karṇau — uši; ca—také; nirabhidyetām—projevily se; diśaḥ—směr nebo bůh vzduchu; śrotram—schopnost slyšet; guṇa-grahaḥ—a předměty naslouchání.
S tím, jak se vyvíjela touha velkých mudrců po poznání, se projevily uši, schopnost naslouchat, vládnoucí božstvo sluchu a předměty naslouchání. Velcí mudrci si přáli slyšet o Nejvyšším Já.
Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, člověk se má snažit rozvíjet poznání a poznat Nejvyššího Pána, summum bonum všeho. Poznání neznamená znát pouze fyzikální přírodní zákony, jednající pod Pánovým řízením. Vědci se zájmem naslouchají o fyzikálních zákonech, působících v hmotné přírodě. Prostřednictvím rádia a televize chtějí naslouchat o věcech, které se odehrávají daleko od nich na jiných planetách, ale měli by vědět, že schopnost slyšet a prostředky k naslouchání jim dal Pán k tomu, aby naslouchali o Nejvyšším Já neboli o Pánovi. Lidé bohužel zneužívají svého sluchu k poslechu hmotných vibrací. Velcí mudrci chtěli naslouchat pouze o Pánovi z védských zdrojů poznání a nezajímalo je nic jiného. Toto přání stojí na počátku sluchového přijímání poznání.