SLOKA 34
ataḥ paraṁ sūkṣmatamam
avyaktaṁ nirviśeṣaṇam
anādi-madhya-nidhanaṁ
nityaṁ vāṅ-manasaḥ param
ataḥ—proto; param—transcendentální; sūkṣmatamam—nejjemnější z nejjemnějších; avyaktam—neprojevené; nirviśeṣaṇam—bez hmotných vlastností; anādi—bez počátku; madhya—bez prostředního stádia; nidhanam—bez konce; nityam—věčné; vāk—slova; manasaḥ—mysli; param—transcendentální.
Nad tímto hrubým projevem je tedy ještě transcendentální svět, který je jemnější než ta nejjemnější podoba v tomto světě. Nemá žádný počátek, žádné prostřední stádium a žádný konec, a proto ho nelze vyjádřit slovy nebo pochopit spekulací. Zcela se vymyká hmotnému pojetí.
Hrubé vnější tělo Nejvyššího se projevuje vždy v určitých časových intervalech, a vnější podoba Nejvyšší Osobnosti Božství tedy není věčnou podobou Pána, který nemá žádný počátek, žádné prostřední stádium a žádný konec. Vše, co má počátek, prostředek a konec, je hmotné. Pán byl u počátku hmotného světa, a proto Jeho podoba, která existovala již předtím, je jistě transcendentální i tomu nejjemnějšímu hmotnému projevu. Éter je pokládán za nejjemnější hrubohmotný prvek. Jemnější než éter jsou mysl, inteligence a falešné ego. Všech osm prvků však tvoří pouze vnější obaly Absolutní Pravdy. Absolutní Pravdu tedy nelze vyjádřit ani vyspekulovat v rámci hmotného pojetí. Je transcendentální všem hmotným pojetím. Tato charakteristika se nazývá nirviśeṣaṇam. Neměli bychom se ovšem mylně domnívat, že nirviśeṣaṇam znamená “bez transcendentálních vlastností”. Viśeṣaṇam znamená “vlastnosti” a předpona nir naznačuje, že Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, nemá hmotné vlastnosti. Tento negativní popis je zde upřesněn čtyřmi transcendentálními charakteristikami — Pán je neprojevený, transcendentální, věčný a mimo dosah mysli či slov. “Mimo dosah slov” znamená, že se vymyká hmotnému pojetí. Člověk nemůže znát transcendentální podobu Pána, dokud není na transcendentální úrovni.