SLOKA 15
sa vai bhāgavato rājā
pāṇḍaveyo mahā-rathaḥ
bāla-krīḍanakaiḥ krīḍan
kṛṣṇa-kṛīḍāṁ ya ādade
saḥ—on; vai—jistě; bhāgavataḥ—velký oddaný Pána; rājā—Mahārāja Parīkṣit; pāṇḍaveyaḥ—vnuk Pāṇḍuovců; mahā-rathaḥ—velký bojovník; bāla—jako dítě; krīḍanakaiḥ—s hračkami; krīḍan—když si hrál; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; krīḍām—činnosti; yaḥ—kdo; ādade—přijal.
Mahārāja Parīkṣit, vnuk Pāṇḍuovců, byl velkým oddaným Pána od samotného dětství. Ještě si hrál s hračkami a již uctíval Pána Kṛṣṇu tak, že napodoboval uctívání rodinného Božstva.
V Bhagavad-gītě (6.41) je řečeno, že i člověk, který nedokončí úspěšně celý proces yogy, dostává příležitost narodit se v domě oddaných brāhmaṇů nebo zámožných lidí jako jsou kṣatriyští králové či bohatí obchodníci. Mahārāja Parīkṣit byl však víc než to, neboť již v minulém životě byl velkým oddaným Pána, a proto se narodil v královském rodu Kuruovců a mezi Kuruovci navíc v rodině Pāṇḍuovců. Od samotného dětství měl tedy příležitost důvěrně se seznamovat s oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi od členů vlastní rodiny. Všichni Pāṇḍuovci byli oddanými Pána a uctívali rodinná Božstva v královském paláci. Děti, které mají to štěstí, že přicházejí do takových rodin, obvykle napodobují uctívání Božstev ve svých dětských hrách. Milostí Pána Śrī Kṛṣṇy jsme i my měli příležitost narodit se ve vaiṣṇavské rodině a v dětství jsme napodobovali uctívání Pána Kṛṣṇy, které jsme viděli u svého otce. Otec všestranně podporoval naši touhu pořádat festivaly jako je Ratha-yātrā a Dola-yātrā a štědře financoval rozdávání prasādam pro nás děti a pro naše přátele. Náš duchovní mistr, který se také narodil ve vaiṣṇavské rodině, dostával veškerou inspiraci od svého velikého vaiṣṇavského otce, Ṭhākura Bhaktivinoda. Tak to vypadá ve všech šťastných vaiṣṇavských rodinách. Slavná Mīrā Bāī byla věrnou oddanou Pána Kṛṣṇy, který zdvihl horu Govardhan.
Životní příběhy různých oddaných mají často mnoho společného, protože všichni velcí oddaní Pána trávili dětství podobným způsobem. Podle Jīvy Gosvāmīho Mahārāja Parīkṣit musel slyšet o dětských zábavách Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu, protože se svými malými kamarády tyto zábavy napodoboval. Podle Śrīdhara Svāmīho Mahārāja Parīkṣit napodoboval starší členy rodiny, kteří uctívali rodinná Božstva. Śrīla Viśvanātha Cakravartī podporuje názor Jīvy Gosvāmīho. Ať už tedy přijmeme kteroukoliv možnost, je jisté, že Mahārāja Parīkṣit přirozeně tíhl k Pánu Kṛṣṇovi od samotného dětství. Bez ohledu na to, zda napodoboval zábavy Pána či uctívání Božstev — všechny tyto činnosti svědčí o tom, že již od dětství byl velice oddaný Pánu, což je příznakem mahā-bhāgavaty. Mahā-bhāgavatové se nazývají nitya-siddhové neboli duše osvobozené již od narození. Existují však ještě jiní, kteří možná nebyli osvobozeni od narození, ale kteří v sobě vyvinuli touhu po oddané službě díky dobré společnosti, a ti se nazývají sādhana-siddhové. Mezi těmito dvěma kategoriemi není z konečného hlediska žádný rozdíl a každý se může stát sādhana-siddhou, oddaným Pána, když se jednoduše bude stýkat s čistými oddanými. Konkrétním příkladem je náš veliký duchovní mistr Śrī Nārada Muni. Ve svém minulém životě byl obyčejným synem služebné, ale díky společnosti velkých oddaných se z něho stal oddaný Pána takové úrovně, jaká v dějinách oddané služby nemá obdoby.