SLOKA 20
bile batorukrama-vikramān ye
na śṛṇvataḥ karṇa-puṭe narasya
jihvāsatī dārdurikeva sūta
na copagāyaty urugāya-gāthāḥ
bile—díry, kde žijí hadi; bata—jako; urukrama—Pán, který jedná podivuhodně; vikramān—udatnost; ye—to vše; na—nikdy; śṛṇvataḥ — slyšel; karṇa-puṭe—ušní dírky; narasya—člověka; jihvā—jazyk; asatī — neužitečný; dārdurikā—žab; iva—přesně jako; sūta—ó Sūto Gosvāmī; na—nikdy; ca—také; upagāyati—zpívá nahlas; urugāya—hodné zpívání; gāthāḥ—písně.
Jestliže člověk nikdy nenaslouchá poselstvím o udatnosti a podivuhodném jednání Osobnosti Božství a nikdy nezpívá nahlas vznešené písně o Pánovi, pak se jeho ušní dírky podobají norám hadů a jeho jazyk jazyku žab.
Na oddané službě Pánu se podílejí všechny části těla. Oddaná služba je transcendentální hybná síla duše, a proto se oddaný na sto procent zaměstnává ve službě Pánu. V oddané službě se můžeme zaměstnat, když očistíme své smysly absolutní silou Pánovy společnosti, a sloužit Mu můžeme za pomoci všech smyslů. Dokud je cílem našeho zaměstnání jen smyslový požitek, je třeba považovat smysly a jejich činnosti za nečisté neboli materialistické. Očištěné smysly se nepoužívají k vlastnímu smyslovému požitku, ale zcela ke službě Pánu. Pán je Svrchovaný a vlastní všechny smysly stejně jako Jeho služebník, který je Jeho nedílnou částí. Jak popisuje Bhagavad-gītā, služba Pánu je zcela čistou činností smyslů. Pán udílel s plně zapojenými smysly jasné pokyny a Arjuna je s plně zapojenými smysly přijímal, a tak došlo k dokonalému předání smysluplného a logického poznání mezi mistrem a žákem. Duchovní poznání se nezískává tak, že by z mistra do žáka přecházel nějaký elektrický výboj, jak se snaží tvrdit někteří hloupí propagandisté. Vše je naprosto srozumitelné a logické a předání je možné jedině tehdy, když žák s pokorou skutečně přijímá slova svého mistra. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že učení Pána Caitanyi se má přijímat s použitím rozumu a inteligence, abychom logicky pochopili, co je podstatou tohoto velkého poselství.
V nečistém stavu jsou smysly živé bytosti plně zaměstnány světskými činnostmi. Není-li ucho zaměstnáno ve službě Pánu nasloucháním o Něm z Bhagavad-gīty či Śrīmad-Bhāgavatamu, pak se do ušních dírek jistě dostane spousta odpadků. Proto je třeba kázat poselství Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu velice hlasitě po celém světě. To je povinností každého čistého oddaného, který toto poselství sám slyšel z dokonalých zdrojů. Mnoho lidí chce něco říkat druhým, ale jelikož nejsou připraveni hovořit o védské moudrosti, všichni říkají nesmysly a lidé je nesmyslně poslouchají. Stovky a tisíce zdrojů nyní šíří světské zprávy o hmotném světě a lidé to vše poslouchají. Stejně tak se mají lidé naučit naslouchat transcendentálním zprávám o Pánovi a oddaný Pána musí hovořit nahlas, aby ho všichni slyšeli. Žáby hlasitě kvákají a zvou tak hady, kteří je snědí. Člověk dostal jazyk, aby ho využíval hlavně k pronášení védských hymnů a ne aby kvákal jako žába. Slovo asatī použité v tomto verši je také význačné. Asatī označuje ženu, která se stala prostitutkou. Prostitutka je žena, která ztratila dobré ženské vlastnosti, a stejně tak jazyk, který je dán lidské bytosti k pronášení védských hymnů, má být pokládán za prostitutku, pokud se namísto toho zaměstnává pronášením nějakých světských nesmyslů.