SLOKA 20

Śukadeva Gosvāmī je jedním z význačných gata-vyalīků neboli osobností, které nemají žádné mylné představy, a na základě své vlastní realizace zde Pána Śrī Kṛṣṇu popisuje jako souhrn veškeré dokonalosti neboli Osobnost Božství. Každý se uchází o přízeň bohyně štěstí, ale lidé nevědí, že Pán Śrī Kṛṣṇa je milovaným manželem všech bohyní štěstí. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán ve Své transcendentální říši Goloce Vṛndāvaně vždy pase stáda krav surabhi a je obsluhován stovkami tisíc bohyní štěstí. Všechny tyto bohyně štěstí jsou projevy Jeho transcendentální energie blaženosti (hlādinī-śakti), která je jedním aspektem Jeho vnitřní energie. Když se Pán zjevil na této Zemi, částečně ukázal činnosti Své energie blaženosti ve Své rāsa-līle, aby připoutal pozornost podmíněných duší, které všechny touží po iluzorní blaženosti degradovaného sexuálního požitku. Čistý oddaný Pána, Śukadeva Gosvāmī, byl naprosto odpoutaný od fantazmagorie pohlavního života v hmotném světě a nerozebíral tyto projevy Pánovy energie blaženosti proto, že by měly něco společného se sexem, ale proto, aby vychutnal transcendentální chuť, která je nepochopitelná pro materialisty posedlé sexuálními touhami. Pohlavní život v hmotném světě je hlavní příčinou podmínění, které poutá živé bytosti v okovech iluze, a Śukadeva Gosvāmī se o něj nikdy nezajímal. Stejně tak projevy Pánovy energie blaženosti nemají s takovými degradovanými věcmi nic společného. Pán Caitanya byl tak přísný sannyāsī, že žádné ženě nedovolil, aby se k Němu přiblížila, ani když Mu chtěla složit poklony a vyjádřit svoji úctu. Nikdy ani neposlouchal modlitby, které skládají deva-dāsī v chrámu Pána Jagannātha, protože sannyāsī má zakázáno poslouchat ženský zpěv. Přesto i s tímto přísným postojem sannyāsīna velice chválil oddanost gopī z Vṛndāvanu a jejich způsob uctívání Pána označoval za nejvyšší láskyplnou službu, jakou je možné Pánovi poskytnout. Śrīmatī Radhārāṇī je hlavní ze všech bohyní štěstí, a je blaženým protějškem Pána nelišícím se od Kṛṣṇy.

Vedy doporučují provádění různých druhů obětí, zaručujících dosažení nejvyššího prospěchu v životě. Všechna požehnání, která jsou výsledkem velkých obětí, jsou nakonec projevy přízně bohyně štěstí a Pán, který je manželem či milovníkem bohyně štěstí, je tedy také skutečným Pánem všech obětí. Je konečným poživatelem všech druhů yajñi, a proto je Yajña-pati jedno ze jmen Pána Viṣṇua. Bhagavad-gītā doporučuje vše vykonávat pro Yajña-patiho (yajñārtāt karmaṇaḥ), neboť jinak naše jednání způsobí, že budeme podmíněni zákony hmotné přírody. Ti, kteří se nezbavili mylných představ (vyalīkam), vykonávají oběti pro potěšení druhořadých polobohů, ale oddaní Pána velice dobře vědí, že Pán Śrī Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel veškerých obětí, a proto vykonávají saṅkīrtana-yajñu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), která je zvláště doporučená v tomto věku Kali. Jiné druhy obětí není možné v Kali-yuze vykonávat, jelikož chybí dostatečné prostředky a zkušení kněží.

Z Bhagavad-gīty (3.10-11) se dozvídáme, že poté, co Pán Brahmā dal nový život podmíněným duším ve vesmíru, poučil je, aby vykonávaly oběti a tak žily v blahobytu. Budou-li podmíněné duše vykonávat oběti, nikdy nebudou mít potíže s udržováním duše a těla pohromadě. Nakonec budou moci očistit svoji existenci a dosáhnout přirozeného povýšení k duchovnímu bytí, svojí skutečné totožnosti. Podmíněná duše nemá za žádných okolností zanechávat obětí, dobročinnosti a odříkání. Cílem veškerých obětí je potěšit Yajña-patiho, Osobnost Božství, a proto je Pán také Prajā-pati. Podle Kaṭha Upaniṣady je jediný Pán vůdcem nespočetně mnoha živých bytostí, které udržuje při životě (eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān), a nazývá se proto nejvyšší Bhūta-bhṛt neboli ochránce všech živých bytostí.

Živé bytosti jsou obdařeny inteligencí úměrně svým minulým činnostem. Kvalita inteligence, kterou získaly, není u všech stejná, neboť jak je řečeno v Bhagavad-gītě (15.15), její rozvoj řídí Samotný Pán. Jako Paramātmā, Nadduše, žije Pán v srdci každého a od Něho pochází paměť, poznání i zapomnění (mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). Někdo si může milostí Pána zřetelně vybavit své minulé činnosti, zatímco jiní se je nepamatují. Někdo je milostí Pána vysoce inteligentní a někdo se stává hlupákem. Bůh je proto Dhiyām-pati neboli Pán inteligence.

Podmíněné duše se chtějí stát pány hmotného světa. Každý chce panovat hmotné přírodě a využívá k tomu nejlepších schopností své inteligence. Toto zneužívání inteligence se nazývá šílenství. Veškerou inteligenci máme využívat k tomu, abychom se osvobodili z hmotných pout. Podmíněná duše však z vyloženého šílenství zaměstnává veškerou svoji energii a inteligenci k získávání smyslového požitku a pro dosažení tohoto životního cíle se s plným vědomím dopouští všemožných přečinů. Výsledkem je, že namísto nepodmíněného svobodného života je šílená podmíněná duše znovu a znovu upoutávána k různým hmotným tělům. Vše, co vidíme v hmotném světě, je stvořením Pána. Pán je proto skutečným vlastníkem všeho ve všech vesmírech. Podmíněná duše si může užívat nepatrné části tohoto hmotného stvoření pod dohledem Pána, ale nikdy ne sama o sobě. To je výrok Īśopaniṣady. Každý má být spokojen s tím, co mu přidělí Pán vesmíru a jedině šílení lidé se snaží zabírat cizí podíl hmotného vlastnictví.

Pán vesmíru ze Své bezpříčinné milosti k podmíněným duším sestupuje prostřednictvím Své energie (ātma-māyi), aby každému umožnil obnovit věčný vztah s Ním. Nařizuje všem, aby se Mu odevzdali a přestali si hrát na pány v rozmezí, které jim určil. Když takto sestupuje do hmotného světa, dokazuje, oč větší je Jeho schopnost si užívat — například tím, že se ožení s šestnácti tisíci manželkami najednou. Podmíněná duše je velice pyšná na to, že je manželem jedné manželky, ale Pán se tomu jen směje. Inteligentní člověk může vidět, kdo je skutečným manželem. Pán je ve skutečnosti manželem všech žen ve Svém stvoření, ale podmíněná duše pod Jeho vládou je pyšná na to, že je manželem jedné nebo dvou žen.

Všechny tituly “pati”, o kterých hovoří tento verš, náleží Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a Śukadeva Gosvāmī proto zvláště uvádí, že Pán je “pati” a “gati” yaduovské dynastie. Členové yaduovské dynastie věděli, že Pán Śrī Kṛṣṇa je původem všeho, a jakmile dokončil Své transcendentální zábavy na Zemi, všichni se chtěli vrátit k Němu. Yaduovská dynastie byla vůlí Pána zničena, protože její členové se museli vrátit domů společně s Ním. Zničení yaduovské dynastie bylo hmotné představení, které sehrál Nejvyšší Pán, jelikož všichni členové této dynastie jsou Jeho věčnými společníky. Pán je tedy vůdcem všech oddaných, a Śukadeva Gosvāmī Mu proto s láskyplnými pocity vzdává svoji úctu.