SLOKA 23
bhūtair mahadbhir ya imāḥ puro vibhur
nirmāya śete yad amūṣu pūruṣaḥ
bhuṅkte guṇān ṣoḍaśa ṣoḍaśātmakaḥ
so ’laṅkṛṣīṣṭa bhagavān vacāṁsi me
bhūtaiḥ—prvky; mahadbhiḥ—hmotného stvoření; yaḥ—ten, který; imāḥ—všechna tato; puraḥ—těla; vibhuḥ—Pána; nirmāya—aby oživil; śete—ulehá; yat amūṣu—ten, který inkarnoval; pūruṣaḥ—Pán Viṣṇu; bhuṅkte—způsobuje podřízenost; guṇān—třem kvalitám přírody; ṣoḍaśa—v šestnácti kategoriích; ṣoḍaśa-ātmakaḥ—stvořitel těchto šestnácti projevů; saḥ—On; alaṅkṛṣīṣṭa—kéž ozdobí; bhagavān—Osobnost Božství; vacāṁsi—výroky; me—moje.
Kéž Nejvyšší Pán, který ulehá do vesmíru a tak oživuje těla stvořená z hmotných prvků a který ve Své puruṣa inkarnaci způsobuje, že živé bytosti jsou podřízeny šestnácti projevům hmotných kvalit umožňujícím jejich hmotnou existenci, kéž se rozhodne zdobit mé výroky.
Śukadeva Gosvāmī jakožto oddaný zcela závislý na Pánu (na rozdíl od materialisty, který je pyšný na své vlastní schopnosti) se snaží uspokojit Osobnost Božství, aby dokázal mluvit správně a poutavě pro své posluchače. Oddaný se při všem, co bylo vykonáno s úspěchem, považuje za pouhý nástroj a zdráhá se, je-li mu prokazováno uznání za to, co udělal. Bezbožný ateista chce připsat veškeré zásluhy za vykonané činnosti sám sobě, jelikož neví, že ani stéblo trávy se nemůže pohnout bez svolení Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství. Śukadeva Gosvāmī proto chce, aby všechny jeho činnosti řídil Nejvyšší Pán, který inspiroval Brahmu k vyslovení védské moudrosti. Pravdy, které popisuje védská literatura, nejsou teoriemi vzniklými na základě světské představivosti a nejsou fiktivní, jak si někdy myslí méně inteligentní třída lidí. Všechny védské pravdy jsou dokonalými popisy skutečnosti bez jakýchkoliv chyb či vlivu iluze a Śukadeva Gosvāmī nechce přednášet žádnou spekulativní metafyzickou teorii, ale chce popsat skutečný proces tvoření tak, jak mu bude diktovat Pán, který podobným způsobem inspiroval Brahmājīho. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (15.15), Pán Samotný je autorem Vedānty a jedině On zná její skutečný význam. Zásady náboženství uvedené ve Vedách jsou tedy nejvyšší pravdou. Toto védské poznání či náboženství šíří autority jako je Śukadeva Gosvāmī, který je pokorným služebníkem Pána a nemá žádnou touhu stát se samozvaným vykladačem neuznávajícím žádné autority. To je správný způsob, jak vykládat védské poznání, nazývající se paramparā neboli sestupný proces.
Inteligentní člověk chápe, že žádné hmotné stvoření (ať už jde o vlastní tělo či ovoce nebo květinu) nemůže tak krásně vyrůst bez duchovního doteku. I nejinteligentnější člověk světa nebo největší vědec může hovořit poutavě a krásně pouze do té míry, do jaké mají jeho slova duchovní život, nakolik je v nich duchovní dotek. Zdrojem veškeré pravdy je Nejvyšší Duše a nikoliv hrubá hmota, jak si mylně představují zatvrzelí materialisté. Z védské literatury se dozvídáme, že Pán Samotný nejprve vstoupil do vzduchoprázdna v hmotném vesmíru, a pak se začalo postupně vyvíjet všechno ostatní. Stejně tak sídlí Pán jako lokalizovaná Paramātmā v každé individuální bytosti, a vše tedy koná On Samotný. Šestnáct základních prvků stvoření — země, voda, oheň, vzduch, éter a jedenáct smyslových orgánů — se nejprve vyvinulo z Pána a teprve potom je mohly využít obyčejné živé bytosti. Hmotné prvky byly takto stvořeny pro požitek živých bytostí. Krása a souhra celého hmotného světa jsou výsledkem působení energie Pána a individuální živá bytost se může jedině modlit k Pánu, aby tomu správně porozuměla. Jelikož Pán je svrchovaná bytost, která se liší od Śukadeva Gosvāmīho, mohou Mu být skládány modlitby. Pán pomáhá živé bytosti užívat si hmotného stvoření, ale Sám se neúčastní takového iluzorního požitku. Śukadeva se modlí o Jeho milost, nejen aby on sám dostal pomoc při předkládání pravdy, ale aby dostali pomoc i ti, ke kterým se chystá hovořit.