SLOKA 5
rājovāca
samīcīnaṁ vaco brahman
sarva-jñasya tavānagha
tamo viśīryate mahyaṁ
hareḥ kathayataḥ kathām
rājā uvāca—král řekl; samīcīnam—dokonale správná; vacaḥ—slova; brahman—ó učený brāhmaṇo; sarva-jñasya—toho, kdo ví všechno; tava—tvoje; anagha—bez jakéhokoliv znečištění; tamaḥ—temnota nevědomosti; viśīryate—postupně mizící; mahyam—mně; hareḥ—o Pánovi; kathayataḥ—jak vyprávíš; kathām—vyprávění.
Mahārāja Parīkṣit řekl: Ó učený brāhmaṇo, víš všechno, protože se tě nedotýká žádné hmotné znečištění a tak vše, co jsi mi řekl, je dokonale správné. Tvá slova postupně odstraňují temnotu mé nevědomosti, neboť tvé vyprávění se týká Nejvyššího Pána.
Zde se s námi Mahārāja Parīkṣit dělí o svoji vlastní zkušenost. Říká, že transcendentální vyprávění o Pánovi působí jako injekce, pokud mu upřímný oddaný naslouchá od toho, kdo je dokonale zbaven hmotného znečištění. To znamená, že když poselství Śrīmad-Bhāgavatamu naslouchá obecenstvo kategorie karma-kāṇḍīya od profesionálů, nikdy to nebude mít takový úžasný účinek, o jakém se hovoří v tomto verši. Oddaně naslouchat Pánovu poselství je něco jiného než naslouchat obyčejným věcem, a upřímný posluchač sám ucítí, jak postupně mizí jeho nevědomost.
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
(Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)
Když dostane hladový člověk najíst, sám cítí, že jeho hlad mizí, a zároveň má požitek z jídla. Nemusí se nikoho ptát, jestli skutečně dostal najíst. Zkouškou našeho naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu je to, nakolik nám tato činnost přináší pozitivní osvícení.