SLOKA 6

Každý zvídavý člověk si někdy položil důležitou otázku, jakým způsobem byl stvořen hmotný svět, a není tedy nic zvláštního, že se takto ptá i Mahārāja Parīkṣit, který chtěl od svého duchovního mistra slyšet o všech činnostech Pána. O každé neznámé věci se musíme učit a ptát se na ni nějakého vzdělaného člověka. Otázka stvoření je rovněž jedním z dotazů, které je třeba položit správné osobě. Duchovní mistr proto musí být sarva-jña, jak již bylo uvedeno dříve v souvislosti se Śukadevem Gosvāmīm. Kvalifikovaný duchovní mistr může zodpovědět všechny otázky o Bohu, na které žák nezná odpověď, a Mahārāja Parīkṣit zde dává praktický příklad toho, jak se máme ptát. Král již věděl, že vše, co vidíme, pochází z energie Pána, což jsme četli na samotném začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (janmādy asya yataḥ). Mahārāja Parīkṣit chtěl tedy znát proces tvoření. Původ stvoření mu byl znám, neboť jinak by se neptal, jak Osobnost Božství Svými různými energiemi tvoří tento hmotný svět. Obyčejný člověk také ví, že stvoření je dílem nějakého stvořitele a nevzniká automaticky. Nikdy jsme v praktickém světě nezažili, že by nějaká věc vznikla sama od sebe. Hlupáci říkají, že tvůrčí energie je nezávislá a že jedná automaticky, stejně jako elektrická energie, a inteligentní člověk ví, že i elektrickou energii vyrábí zkušený technik v elektrárně a že tato energie je rozváděna pod jeho dohledem. O Pánově dohledu nad stvořením se zmiňuje i Bhagavad-gītā (9.10) a ve Vedách se jasně říká, že hmotná energie je projevem jedné z mnoha energií Nejvyššího (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Nezkušený chlapec může žasnout nad činností elektronických přístrojů a mnoha jinými efekty elektroniky, ale zkušený člověk ví, že za těmito úkazy je živý člověk, který tuto energii vytváří. Takzvaní učenci a filozofové světa vymýšlejí mnoho utopických teorií o neosobním vzniku vesmíru, ale inteligentní oddaný Pána, který studuje Bhagavad-gītu, ví, že za stvořením je ruka Nejvyššího Pána, stejně jako na výrobu proudu v elektrárně dohlíží hlavní technik. Každý badatel zkoumá příčiny a důsledky, ale i velcí badatelé jako je Brahmā, Śiva, Indra a mnoho dalších polobohů jsou někdy zmateni, když vidí podivuhodnou tvůrčí energii Pána, a co teprve říci o nepatrných učencích materialistického světa. Stejně jako se liší životní podmínky na různých planetách ve vesmíru a jedna planeta je vyšší než jiná, tak i mozky živých bytostí na příslušných planetách jsou různě vyvinuté. Podle Bhagavad-gīty je délka života na Brahmaloce pro pozemšťana téměř nepředstavitelná a stejně nepochopitelná je jistě i vyspělost Pána Brahmy, jehož mozkovou kapacitu si žádný velký vědec této planety také nedokáže představit. S touto vysokou mozkovou kapacitou i Brahmājī ve své velké saṁhitě (Brahma-saṁhitā 5.1) říká:

“Mnoho osobností má vlastnosti Bhagavāna, ale Kṛṣṇa je nejvyšší, protože Ho nikdo nepředčí. Je Nejvyšší Osobou a Jeho tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Je původním Pánem Govindou a příčinou všech příčin.”

Brahmājī uznává, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšší příčinou všech příčin. Lidé s nepatrnými mozky na této malé planetě Zemi však Pána považují za jednoho z nich. Když tedy Pán říká v Bhagavad-gītě, že On (Pán Kṛṣṇa) je vším, spekulativní filozofové a materialisté se Mu vysmívají a Pán s lítostí říká:

“Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Moji transcendentální povahu a Moji svrchovanou vládu nad vším, co existuje.” (Bg. 9.11) Brahmā a Śiva (a co říci o jiných polobozích) jsou bhūtové neboli mocní stvoření polobozi, řídící vesmírné záležitosti; něco jako ministři jmenovaní králem. Ministři mohou být īśvarové neboli vládci, ale Nejvyšší Pán je maheśvara neboli stvořitel všech vládců. Lidé s nedostatečným poznáním to nevědí, a proto mají tu drzost, že se Mu vysmívají, když ze Své bezpříčinné milosti někdy přichází na Zemi jako lidská bytost. Pána však nelze srovnávat s obyčejným člověkem. Je sac-cid-ānanda-vigraha neboli Absolutní Osobnost Božství a není žádný rozdíl mezi Jeho tělem a Jeho duší. Je zároveň silou i vládcem této síly.

Mahārāja Parīkṣit nežádal svého duchovního mistra Śukadeva Gosvāmīho, aby vyprávěl o zábavách Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu, ale chtěl nejprve slyšet o Pánově tvoření. Śukadeva Gosvāmī také neřekl, že král má naslouchat přímo o transcendentálních zábavách Pána. Času bylo velice málo a Śukadeva Gosvāmī mohl přejít přímo k desátému zpěvu a celou věc zkrátit, jak to obvykle dělají profesionální přednašeči. Ale ani král, ani velký recitátor Śrīmad-Bhāgavatamu nepřeskakovali, jak se děje při profesionálním čtení Bhāgavatamu. Oba postupovali systematickým způsobem, aby se budoucí čtenáři i posluchači mohli poučit na příkladu, jak se má Śrīmad-Bhāgavatam správně přednášet. Ti, kteří jsou ovládáni vnější energií Pána, neboli ti, kteří žijí v hmotném světě, musí ze všeho nejdříve vědět, jak tato vnější energie pracuje pod řízením Nejvyšší Osobnosti, a potom se mohou snažit porozumět činnostem vnitřní energie Pána. Světští lidé většinou uctívají Durgu-devī, vnější energii Kṛṣṇy, ale nevědí, že Durgā-devī je pouze stínovou energií Pána. Všechny úžasné úkazy hmotného světa probíhají podle řízení Pána, což potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Brahma-saṁhitā také uvádí, že Durgā-śakti pracuje pod vedením Govindy, a bez Jeho svolení nepohne mocná Durgā-śakti ani stéblem trávy. Začínající oddaný proto nemá zbrkle přeskakovat na úroveň transcendentálních zábav, které předvádí vnitřní energie Pána, ale má nejprve pochopit velikost Nejvyššího Pána a dotazovat se, jak působí jeho tvořivá energie. Také v Caitanya-caritāmṛtě najdeme popisy tvořivé energie a Pánovy svrchované vlády a její autor upozorňuje začínající oddané, jak nebezpečné je zanedbávat poznání o Kṛṣṇově velikosti. Jedině když člověk ví, jak je Kṛṣṇa veliký, může v Něho mít neochvějnou důvěru; jinak budou i velcí vůdci lidstva mylně považovat Pána Kṛṣṇu za jednoho z mnoha polobohů, historickou osobnost nebo pouhý mýtus, jak to dělají obyčejní lidé. Transcendentální zábavy Pána ve Vṛndāvanu nebo i ve Dvārace mohou vychutnat ti, kteří již dosáhli potřebné dokonalosti v pokročilých duchovních technikách, a obyčejný člověk se může na takovou úroveň dostat postupným procesem služby a kladení otázek, jak uvidíme na chování Mahārāje Parīkṣita.