SLOKA 15
nārāyaṇa-parā vedā
devā nārāyaṇāṅgajāḥ
nārāyaṇa-parā lokā
nārāyaṇa-parā makhāḥ
nārāyaṇa—Nejvyšší Pán; parāḥ—je příčinou a pro Něho je určeno; vedāḥ—poznání; devāḥ—polobozi; nārāyaṇa—Nejvyšší Pán; aṅga-jāḥ — pomocné ruce; nārāyaṇa—Osobnost Božství; parāḥ—kvůli; lokāḥ—planety; nārāyaṇa—Nejvyšší Pán; parāḥ—pro Jeho potěšení; makhāḥ — všechny oběti.
Védskou literaturu vytvořil Nejvyšší Pán a pro Něho je určena, polobozi jsou rovněž určeni k tomu, aby sloužili Pánovi jako části Jeho těla, různé planety jsou určeny také pro Pána a různé oběti jsou vykonávány jen pro Jeho potěšení.
Podle Vedānta-sūter (śāstra-yonitvāt) je Nejvyšší Pán autorem všech zjevených písem a všechna zjevená písma jsou určena pro poznání Nejvyššího Pána. Slovo veda znamená “poznání, které vede k Bohu”. Vedy byly vytvořeny pouze pro oživení zapomenutého vědomí podmíněných duší a oddaní nārāyaṇa-para zavrhují každou literaturu, která není určena k tomuto účelu. Poznání obsažené v knihách, které nemají Nārāyaṇa za svůj cíl, se ani nedá nazývat poznání. Takové knihy jsou místy, kam se slétají vrány, které se zajímají pouze o odpadky tohoto světa. Každá kniha poznání (vědecká či umělecká) musí vést k poznání o Nārāyaṇovi, jinak je nutné ji zavrhnout. To je zásada rozvoje poznání. Nejvyšším uctívaným Božstvem je Nārāyaṇa. Polobohy se doporučuje uctívat druhotně, ve vztahu k Nārāyaṇovi, protože polobozi jsou Jeho pomocné ruce řídící vesmírné záležitosti. Stejně jako královští úředníci jsou ctěni jako služebníci krále, polobozi jsou uctíváni na základě jejich vztahu k Pánovi. Uctívání polobohů odděleně od Pána není autorizované (avidhi-pūrvakam), stejně jako není správné zalévat listy a větve stromu a nezalévat jeho kořeny. Polobozi tedy také závisejí na Nārāyaṇovi. Loky neboli různé planety jsou přitažlivé jen proto, že jsou na nich různé druhy života a blaženosti, které částečně představují sac-cid-ānanda-vigrahu. Každý si přeje věčný život plný blaženosti a poznání. V hmotném světě lze takový věčný život v blaženosti a poznání více a více realizovat na vyšších planetách, ale jakmile tam člověk dojde, chce dosáhnout ještě dalšího pokroku a vrátit se zpátky k Bohu. Délka života s úměrným množstvím blaženosti a poznání se zvyšuje z planety na planetu. Na různých planetách lze žít tisíce a stovky tisíc let, ale ani na jedné nenajdeme věčný život. Kdo však dosáhne nejvyšší planety, planety Brahmy, může dále pokročit až k planetám v duchovním nebi, kde je život věčný. Vzestupná cesta z jedné planety na druhou tedy končí na nejvyšší planetě Pána (mad-dhām), kde je život věčný, plný blaženosti a poznání. Všechny různé oběti jsou vykonávány jen pro uspokojení Pána Nārāyaṇa s cílem dojít k Němu a v tomto věku Kali je nejlepší doporučenou obětí saṅkīrtana-yajña, která je hlavní osou oddané služby pro oddaného nārāyaṇa-para.