SLOKA 17
tasyāpi draṣṭur īśasya
kūṭa-sthasyākhilātmanaḥ
sṛjyaṁ sṛjāmi sṛṣṭo ’ham
īkṣayaivābhicoditaḥ
tasya—Jeho; api—jistě; draṣṭuḥ—toho, který vidí; īśasya—vládce; kūṭa-sthasya—toho, který překoná inteligenci každého; akhila-ātmanaḥ — Nadduše; sṛjyam—to, co je již stvořené; sṛjāmi—já odhaluji; sṛṣṭaḥ — stvořený; aham—já; īkṣayā—pohlédnutím; eva—přesně; abhicoditaḥ — od Něho inspirován.
Pouze díky Jeho inspiraci odhaluji to, co již On (Nārāyaṇa) stvořil a vše se děje pod Jeho dohledem (v Jeho podobě všepronikající Nadduše), neboť i já jsem Jím byl stvořen.
I Brahmā, stvořitel vesmíru, přiznává, že není skutečným stvořitelem, ale že byl pouze inspirován Nārāyaṇem a pod Jeho dohledem tvoří věci, které již stvořil Pán jakožto Nadduše všech živých bytostí. I největší autorita ve vesmíru uznává, že v každé živé bytosti jsou dvě různé duše: Nadduše a individuální duše. Nadduše je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zatímco individuální duše je věčný služebník Pána. Pán inspiruje individuální duši k tomu, aby stvořila to, co již stvořil On, a Jeho milostí je ten, kdo ve světě něco objeví, oslavován jako objevitel. Říká se, že Kolumbus objevil západní polokouli, ale Kolumbus tuto část Země nestvořil. Rozsáhlý kontinent již existoval zásluhou všemocnosti Nejvyššího Pána a Kolumbus byl pouze za svoji minulou službu Pánovi požehnán tím, že se mu dostalo uznání jako objeviteli Ameriky. Stejně tak nikdo nemůže tvořit bez svolení Pána, neboť každý dokáže jen tolik, kolik mu dovolují jeho schopnosti, které mu udělil také Pán podle jeho touhy a ochoty Mu sloužit. Musíme tedy dobrovolně chtít sloužit Pánovi a Pán nás zplnomocní úměrně tomu, nakolik se odevzdáme Jeho lotosovým nohám. Pán Brahmā je velkým oddaným Pána, který ho proto zplnomocnil a inspiroval k tomu, aby stvořil vesmír tak, jak ho před sebou vidíme. Pán také inspiroval Arjunu, aby bojoval na Kuruovském bitevním poli:
tasmāt tvam uttiṣṭha yaśo labhasva
jitvā śatrūn bhuṅkṣva rājyaṁ samṛddham
mayaivaite nihatāḥ pūrvam eva
nimitta-mātraṁ bhava savyasācin
(Bg. 11.33)
K bitvě na Kurukṣetře nebo ke všem ostatním bitvám kdekoliv a kdykoliv došlo vůlí Pána, protože nikdy nemůže dojít k takovému masovému zabíjení bez Pánova svolení. Duryodhanova strana se dopustila urážky vůči Draupadī, velké oddané Kṛṣṇy, která se obrátila na Pána i na všechny, kteří této nespravedlivé urážce tiše přihlíželi. Pán pak poradil Arjunovi, aby bojoval a připsal si všechny zásluhy, přičemž Duryodhanova strana již byla vůlí Pána neodvratně odsouzena k záhubě. Arjuna tedy dostal radu, aby se stal nástrojem v boji a aby se proslavil pobitím velkých generálů jako byli Bhīṣma a Karṇa.
Ve védských spisech jako je Kaṭha Upaniṣad je Pán popsán jako sarva-bhūta-antarātmā neboli “Osobnost Božství sídlící v těle každého a řídící životy všech, kteří se Mu odevzdali”. Ti, kteří se Mu nechtějí odevzdat, jsou svěřeni péči hmotné přírody (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā) a tak je jim dovoleno, aby jednali na vlastní nebezpečí a sami trpěli důsledky. Oddaní jako Brahmā a Arjuna nedělají nic sami od sebe, ale jako plně odevzdané duše vždy čekají na náznak od Pána, a proto se mohou pokoušet o věci, které obyčejným lidem připadají velice úžasné. Jedním z Pánových jmen je Urukrama neboli “ten, Jehož činy jsou velmi podivuhodné a vymykají se představám živých bytostí”, a činy Jeho oddaných tedy někdy také vypadají velice úžasně, neboť je řídí Samotný Pán. Pán ve Svém transcendentálním postavení jako svědek všech činů dohlíží na inteligenci každé živé bytosti — od Brahmy, nejinteligentnější bytosti ve vesmíru, po nejmenšího mravence. Inteligentní člověk, který je schopen studovat psychické efekty (myšlení, cítění a chtění), dokáže postřehnout jemnou přítomnost Pána.