SLOKA 26-29
nabhaso ’tha vikurvāṇād
abhūt sparśa-guṇo ’nilaḥ
parānvayāc chabdavāṁś ca
prāṇa ojaḥ saho balam
vāyor api vikurvāṇāt
kāla-karma-svabhāvataḥ
udapadyata tejo vai
rūpavat sparśa-śabdavat
tejasas tu vikurvāṇād
āsīd ambho rasātmakam
rūpavat sparśavac cāmbho
ghoṣavac ca parānvayāt
viśeṣas tu vikurvāṇād
ambhaso gandhavān abhūt
parānvayād rasa-sparśa-
śabda-rūpa-guṇānvitaḥ
nabhasaḥ—oblohy; atha—takto; vikurvāṇāt—přeměnou; abhūt—vytvořený; sparśa—dotek; guṇaḥ—vlastnost; anilaḥ—vzduch; para—předcházející; anvayāt—postupně; śabdavān—plný zvuku; ca—také; prāṇaḥ—život; ojaḥ—smyslové vnímání; sahaḥ—tloušťka; balam—síla; vāyoḥ—vzduchu; api—také; vikurvāṇāt—přeměnou; kāla—čas; karma—reakce na minulé činnosti; svabhāvataḥ—na základě přírody; udapadyata — vytvořený; tejaḥ—oheň; vai—náležitě; rūpavat—s podobou; sparśa—dotek; śabdavat—také se zvukem; tejasaḥ—ohně; tu—ale; vikurvāṇāt — při přeměně; āsīt—stalo se; ambhaḥ—voda; rasa-ātmakam—mající chuť; rūpavat—s podobou; sparśavat—s dotekem; ca—a; ambhaḥ—voda; ghoṣavat—se zvukem; ca—a; para—předchozí; anvayāt—postupně; viśeṣaḥ—rozmanitost; tu—ale; vikurvāṇāt—přeměnou; ambhasaḥ—z vody; gandhavān—voňavý; abhūt—stala se; para—předchozí; anvayāt—postupně; rasa—chuť; sparśa—dotek; śabda—zvuk; rūpa-guṇa-anvitaḥ—s vlastnostmi.
Přeměnou éteru vzniká vzduch a jeho vlastností je dotek. Stejně jako v předcházejícím prvku je i v něm zahrnut zvuk a základní principy života: smyslové vnímání a mentální a tělesná síla. Postupem času a chodem přírody se vzduch mění na oheň, který vedle zvuku a doteku získává ještě další vlastnost, tvar. Přeměnou ohně se projevuje voda, kterou prostupuje chuť. Také ve vodě je již zahrnut tvar, dotek a zvuk. Voda, přeměněná z veškeré rozmanitosti na zemi, získává vedle zvuku, doteku, podoby a chuti ještě další vlastnost, vůni.
Stvoření probíhá evolucí, postupným vývojem od jednoho prvku k druhému až po vznik země s mnoha rozmanitými stromy, rostlinami, horami, řekami, plazy, ptáky, zvířaty a různými druhy lidských bytostí. Smyslové vnímání prochází také evolucí — počíná u zvuku, pak se vytváří dotek a z doteku tvar, a s postupným vývojem éteru, vzduchu, ohně, vody a země se vytváří také chuť a vůně. Všechny prvky a vlastnosti jsou vzájemně propojeny vztahem příčiny a důsledku, ale původní příčinou je Pán Samotný ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu ležící na vodách příčin mahat-tattvy. V Brahma-saṁhitě je proto za příčinu všech příčin označen Pán Kṛṣṇa a Bhagavad-gītā (10.8) to potvrzuje následovně:
ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
Vlastnosti, které jsou předmětem smyslového vnímání, jsou plně zastoupeny v zemi a v jiných prvcích se projevují v menším rozsahu. V éteru je pouze zvuk, zatímco ve vzduchu je zvuk a dotek. V ohni je zvuk, dotek a tvar a ve vodě je vedle těchto vjemů ještě chuť. V zemi jsou ovšem všechny výše uvedené vlastnosti a navíc se tam vyvíjí také vůně. Země tedy projevuje plnou rozmanitost života, která původně začíná u vzduchu. Tělesné nemoci vznikají poruchami cirkulace vzduchu v těle živých bytostí, které je tvořené především zemí. Duševní nemoci jsou také důsledkem neuspořádanosti vzduchu v těle, a v tomto směru jsou proto zvláště prospěšná jógová cvičení, která pomáhají udržovat správné proudění vzduchu, a tak se zbavit prakticky všech nemocí. Jsou-li tyto cviky vykonávány správným způsobem, zvyšují také délku života a umožňují získat vládu nad smrtí. Dokonalý yogī může ovládat i smrt a opustit své tělo ve vhodný okamžik, kdy je připraven přemístit se na libovolnou planetu podle svého přání. Bhakti-yogī ovšem překoná všechny ostatní yogīny, protože díky své oddané službě bude svrchovanou vůlí Nejvyššího Vládce povýšen do oblasti, která je nad hmotným nebem, a dostane se na jednu z planet v duchovním světě.