SLOKA 39
grīvāyāṁ janaloko ’sya
tapolokaḥ stana-dvayāt
mūrdhabhiḥ satyalokas tu
brahmalokaḥ sanātanaḥ
grīvāyām—až po krk; janalokaḥ—planetární systém Janaloka; asya — Jeho; tapolokaḥ—planetární systém Tapaloka; stana-dvayāt—od prsou; mūrdhabhiḥ—hlavou; satyalokaḥ—planetární systém Satyaloka; tu—ale; brahmalokaḥ—duchovní planety; sanātanaḥ—věčné.
Mezi přední částí hrudi a krku vesmírné podoby Pána se nacházejí planetární systémy jménem Janaloka a Tapaloka, zatímco Satyaloka, nejvyšší planetární systém, je umístěn na hlavě této podoby. Duchovní planety jsou však věčné.
Již mnohokrát jsme se na těchto stránkách zmiňovali o duchovních planetách, které se nacházejí za hranicemi hmotného nebe, a v tomto verši je znovu vše potvrzeno. Důležité je slovo sanātana. O nepomíjivé povaze duchovního světa hovoří Bhagavad-gītā (8.20), kde je řečeno, že nad hmotným stvořením existuje duchovní nebe, v němž je vše věčné. Satyaloce neboli planetě, na které pobývá Brahmā, se také říká Brahmaloka, ale Brahmaloka, o které se mluví zde, se nevztahuje na tento planetární systém. Tato Brahmaloka je na rozdíl od Satyaloky věčná. Pro rozlišení bylo tedy v tomto případě použito slovo sanātana. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je tato Brahmaloka lokou neboli sídlem Brahmanu, Nejvyššího Pána. Všechny planety v duchovním světě jsou na stejné úrovni jako Pán Samotný. Pán je zcela duchovní a Jeho jméno, pověst, sláva, vlastnosti, zábavy atd. se od Něho neliší, protože je absolutní. Planety v Božím království se od Něho tedy také neliší. Na těchto planetách neexistuje rozdíl mezi tělem a duší a ani vliv času, jaký známe z hmotného světa. Jelikož tam nepůsobí vliv času a planety v Brahmaloce jsou zcela duchovní, nejsou nikdy zničeny. Veškerá rozmanitost na duchovních planetách je rovněž totožná s Pánem, a v této sanātana atmosféře duchovní rozmanitosti proto plně platí védský aforismus ekam evādvitīyam. Tento hmotný svět je jenom stínem neboli falešným odrazem duchovního království Pána a jelikož je to stín, nemůže být věčný a rozmanitost v hmotném světě duality (ducha a hmoty) nelze srovnávat s rozmanitostí duchovního světa. Méně inteligentní lidé se někdy mylně domnívají, že podmínky duchovního světa jsou stejné jako podmínky stínového světa, a v důsledku toho mylně pokládají Pána za podmíněnou duši a Jeho zábavy v hmotném světě za obyčejné činnosti. Takové méně inteligentní osoby Pán odsuzuje v Bhagavad-gītě (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
Pokaždé, když Pán sestupuje, činí tak prostřednictvím Své vnitřní energie (ātma-māyi), a pouze méně inteligentní lidé Ho považují za jednu z hmotných bytostí. Śrīla Śrīdhara Svāmī proto v komentáři k tomuto verši oprávněně podotýká, že Brahmaloka zde uvedená je Vaikuṇṭha, Boží království, které je věčné (sanātana), a proto se liší od hmotných stvoření, která jsou popsána výše. Pánova vesmírná podoba (virāṭ) je představou určenou pro hmotný svět. Nemá nic společného s duchovním světem, s Božím královstvím.