SLOKA 22

Nejvyšší pravdu označuje minulý verš slovem puruṣa neboli puruṣottama, “Nejvyšší Osoba”. Absolutní Osoba je īśvara, svrchovaný vládce, vládnoucí prostřednictvím Svých různých energií. Ekapād-vibhūti, projev hmotné energie Pána, je jako jedna z Jeho mnoha služebných, která Ho nijak zvlášť nepřitahuje, jak naznačuje Bhagavad-gītā (bhinnā prakṛtiḥ). Oblast tripād-vibhūti, která je čistě duchovním projevem Pánovy energie, je však pro Něho již přitažlivější. Pán tedy vytváří hmotné projevy tím, že oplodňuje hmotnou energii, a potom se uvnitř každého projevu expanduje do gigantické viśva-rūpy. Viśva-rūpa, kterou spatřil Arjuna, není původní podobou Pána. Jeho původní podoba je transcendentální podoba Puruṣottamy neboli Samotného Kṛṣṇy. V tomto verši je velice pěkně vysvětleno, že Pán se expanduje stejně jako Slunce. Slunce šíří nesnesitelné teplo a oslnivé paprsky, ale zároveň existuje vždy nezávisle na těchto svých expanzích. Impersonalista se zajímá pouze o paprsky Pána, aniž by věděl cokoliv o Jeho skutečné transcendentální a věčné podobě známé jako “Kṛṣṇa”. Kṛṣṇa ve Své nejvyšší osobní podobě se dvěma rukama a flétnou tedy mate impersonalisty, kteří si jsou schopni nanejvýš představit gigantickou viśva-rūpu Pána. Měli by vědět, že sluneční paprsky jsou vůči Slunci druhotné a stejně tak i neosobní gigantická podoba Pána je druhotná vůči osobní podobě Puruṣottamy. Brahma-saṁhitā (5.37) to potvrzuje následovně:

“Nejvyšší Osobnost Božství, Govinda, který oživuje smysly každého Svými osobními tělesnými paprsky, žije ve Svém transcendentálním sídle zvaném Goloka. Prostřednictvím Svých blažených duchovních paprsků, které se silou vyrovnají Jeho osobní energii blaženosti, je však zároveň přítomný v každém koutě Svého stvoření.” Svojí nepochopitelnou silou je tedy Pán zároveň osobní i neosobní. Je jeden jediný a projevuje úplnou jednotu v rozmanitosti hmotných a duchovních projevů. Je oddělený od všeho, a přesto se od Něho nic neliší.