SLOKA 23
yadāsya nābhyān nalinād
aham āsaṁ mahātmanaḥ
nāvidaṁ yajña-sambhārān
puruṣāvayavān ṛte
yadā—když; asya—Jeho; nābhyāt—z břicha; nalināt—z lotosového květu; aham—já; āsam—narodil jsem se; mahā-ātmanaḥ—velké osoby; na avidam—nevěděl; yajña—obětní; sambhārān—složky; puruṣa—Pána; avayavān—části Jeho těla; ṛte—kromě.
Když jsem se narodil na lotosovém květu vyrůstajícím z břicha Pána (Mahā-Viṣṇua), velké Osoby, neměl jsem k dispozici žádné jiné složky pro vykonávání obětí, než části těla této velké Osobnosti Božství.
Pán Brahmā, stvořitel vesmírného projevu, je znám jako Svayambhū neboli “ten, který se narodil bez otce a matky”. Obvykle se živé bytosti rodí po sexuálním spojení dvou bytostí opačného pohlaví, otce a matky. Brahmā, prvorozená živá bytost, se však narodil z lotosového květu, rostoucího z břicha Mahā-Viṣṇua, úplné expanze Pána Kṛṣṇy. Lotos, vyrůstající z břicha Pána, je jednou z částí Jeho těla, a Brahmā se rodí z tohoto lotosu. Pán Brahmā je tedy také částí Pánova těla. Když se Brahmā zjevil v obrovské prázdné dutině vesmíru, viděl jen tmu a nic jiného. Byl zmaten a Pán ho v srdci inspiroval, aby se podrobil odříkání a tak získal složky pro vykonávání oběti. Neexistovalo však nic než oni dva — Osobnost Mahā-Viṣṇua a Brahmā samotný, který se narodil z části těla Pána. Pro vykonávání obětí je zapotřebí mnohé, zvláště zvířata. Účelem zvířecí oběti není zvíře zabít, ale dosáhnout úspěšného provedení oběti. Zvíře obětované v ohni sice umírá, ale v příštím okamžiku dostává nový život působením védských hymnů, které pronáší zkušený kněz. Bez takového zkušeného kněze je zvířecí oběť v ohni na obětním oltáři zakázána. Brahmā tedy stvořil z částí těla Garbhodakaśāyī Viṣṇua i složky oběti, a tak stvořil celý vesmírný řád. Nic není stvořeno z prázdnoty, ale vše je stvořeno z Osoby Pána. Pán říká v Bhagavad-gītě (10.8): ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate — “Vše je vytvořeno z částí Mého těla, a Já jsem proto původním zdrojem všeho stvoření.”
Impersonalisté namítají, že nemá žádný význam uctívat Pána, když Pán je všechno. Personalista ovšem uctívá Pána s pocitem vděčnosti a využívá k tomu složek vzešlých z částí Pánova těla. Ovoce a květy rostou z těla Země, a přesto moudrý oddaný uctívá matku Zemi věcmi, které sama zrodila. Podobně je matka Ganga uctívána vodou z Gangy, a oddaný přesto získá své výsledky. Pán je rovněž uctíván předměty pocházejícími z částí Jeho těla, a přesto oddaný, který je sám částí Pána, získává plody oddané služby Pánu. Zatímco impersonalista dochází k mylnému závěru, že on sám je Pán, personalista s pocitem vděčnosti uctívá Pána oddanou službou, a je si dobře vědom toho, že se od Pána nic neliší. Oddaný se proto snaží použít vše ve službě Pánu, protože ví, že vše je Pánovým vlastnictvím a že nikdo nemůže nic prohlašovat za své vlastní. Toto dokonalé pojetí jednoty pomáhá oddanému zaměstnat se v láskyplné službě, zatímco namyšlený impersonalista zůstává navěky neoddaným, kterého Pán nikdy neuzná.