SLOKA 21
dhanvantariś ca bhagavān svayam eva kīrtir
nāmnā nṛṇāṁ puru-rujāṁ ruja āśu hanti
yajñe ca bhāgam amṛtāyur-avāvarundha
āyuṣya-vedam anuśāsty avatīrya loke
dhanvantariḥ—inkarnace Boha jménem Dhanvantari; ca—a; bhagavān—Osobnost Božství; svayam eva—Sám Osobně; kīrtiḥ—zosobněná sláva; nāmnā—jménem; nṛṇām puru-rujām—nemocných živých bytostí; rujaḥ—nemoci; āśu—velice brzy; hanti—léčí; yajñe—v oběti; ca—také; bhāgam—podíl; amṛta—nektar; āyuḥ—délka života; ava—z; avarundhe — získává; āyuṣya—délky života; vedam—poznání; anuśāsti—usměrňuje; avatīrya—inkarnující; loke—ve vesmíru.
Pán ve Své inkarnaci Dhanvantariho velice rychle léčí nemoci věčně nemocných živých bytostí jednoduše svojí zosobněnou slávou a pouze díky němu mají polobozi dlouhý život. Nejvyšší Osobnost Božství je tak věčně oslavována. Vymohl si také podíl z obětí a je to on, kdo ve vesmíru zavedl lékařskou vědu neboli poznání o lékařství.
Jak je řečeno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, vše emanuje z prvotního zdroje, Osobnosti Božství. V tomto verši se tedy dozvídáme, že lékařskou vědu či poznání o lékařství zavedl také Pán ve Své inkarnaci Dhanvantariho, a toto poznání je tudíž zaznamenáno i ve Vedách. Vedy jsou zdrojem veškerého poznání, a proto obsahují i poznání o lékařské vědě, které slouží k dokonalému vyléčení nemocí živé bytosti. Vtělená živá bytost je nemocná už samotnou stavbou svého těla. Tělo je symbolem nemocí. Nemoci mohou být různých druhů, ale musí existovat, stejně jako pro každého existuje zrození a smrt. Milostí Osobnosti Božství jsou však nejen vyléčeny nemoci těla a mysli, ale také duše je vysvobozena ze stálého koloběhu zrození a smrti. Pán se také nazývá bhavauṣadhi neboli “zdroj vyléčení z nemoci hmotné existence”.