SLOKA 21

Slovo samplavaḥ ve smyslu “dokonalý prostředek” je použito k označení vykonávání oddané služby a pratisamplavaḥ znamená pravý opak neboli “to, co ničí pokrok v oddané službě”. Ten, kdo je stálý v oddané službě Pánu, může velice snadno procházet i podmíněným životem. Žít podmíněný život je stejné jako plout na lodi uprostřed oceánu. Člověk zcela závisí na milosti oceánu a každým okamžikem se v něm může po sebemenším záchvěvu utopit. Je-li příznivé počasí, loď může nepochybně plout bez potíží, ale jakmile přijde bouře, mlha, vítr nebo mraky, hrozí veliké nebezpečí, že se potopí. Nikdo nemůže ovládnout rozmary oceánu, byť by byl sebelépe hmotně vybaven. Ten, kdo již cestoval na lodi přes oceán, může mít dostatečnou zkušenost, jak člověk závisí na milosti oceánu. Přes oceán hmotné existence se však dá milostí Pána přeplout velice snadno a beze strachu z bouře či mlhy. Vše závisí na vůli Pána; v nějaké nebezpečné situaci v podmíněném životě nemůže člověku nikdo pomoci. Oddaní Pána ovšem překonávají oceán hmotné existence beze strachu, protože čistého oddaného ochraňuje Samotný Pán (Bg. 9.13). Pán věnuje Svým oddaným při jejich činnostech v hmotném, podmíněném životě zvláštní pozornost (Bg. 9.29). Proto by se měl každý uchýlit k lotosovým nohám Pána a stát se Jeho čistým oddaným.

Z toho důvodu je nutné si vzít příklad z Mahārāje Parīkṣita a dozvědět se od zkušeného duchovního mistra o výhodách a nevýhodách vykonávání oddané služby. Podle Bhakti-rasāmṛta-sindhu, kde se popisuje věda oddané služby, by člověk neměl jíst víc, než je zapotřebí k tomu, aby udržel duši a tělo pohromadě. Pro udržení lidského těla zcela stačí rostlinná strava a mléko, a nikdo proto nemusí jíst víc jen pro uspokojení svého jazyka. Člověk by také neměl hromadit peníze a stávat se tak pyšným obyvatelem hmotného světa. Každý by měl vydělávat na své živobytí snadným a čestným způsobem, protože je lepší živit se čestně jako nosič než se stát velkým mužem ve společnosti pochybnými prostředky. Stane-li se z někoho nejbohatší člověk světa čestným způsobem, není na tom nic špatného, ale nikdo by neměl obětovat čestné jednání honbě za majetkem. Takové jednání škodí oddané službě. Člověk by neměl mluvit nesmysly. Oddaný se snaží o to, aby získal přízeň Pána, a proto neustále oslavuje Pána a Jeho úžasná stvoření. Oddaný by neměl kritizovat stvoření Pána a prohlašovat, že stvořil neskutečný svět. Svět není neskutečný. Tolik věcí si ze světa bereme pro svoji obživu, tak jak můžeme říkat, že je neskutečný? A jak si někdo může myslet, že Pán nemá žádnou podobu? Jak může být někdo beztvarý a zároveň přímo i nepřímo vlastnit veškerou inteligenci a vědomí? Je toho hodně, čemu se má čistý oddaný učit, a všemu by se měl naučit dokonale, od autorizované osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī.

Pro oddanou službu je velice příznivé, když ji člověk vykonává s velkým nadšením. Pán ve Své podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua chtěl, aby se kult oddané služby Pánu kázal po celém světě a ve všech končinách, a povinností čistého oddaného je proto naplnit tento pokyn jak jen je to možné. Každý oddaný má být velice nadšený, nejen při vykonávání každodenních obřadů v rámci oddané služby, ale také při pokojném kázání tohoto kultu podle vzoru Pána Caitanyi. Od vykonávání této své povinnosti se nemá nechat odradit, třebaže se nedostaví okamžité zjevné výsledky. Pro čistého oddaného nemá úspěch či neúspěch žádný význam, protože je vojákem na bitevním poli. Kázat kult oddané služby znamená vyhlásit válku materialistickému životu. Existují různé druhy materialistů — ploduchtiví pracovníci, mentální spekulanti, mystičtí žongléři a mnoho dalších. Ti všichni se staví proti existenci Boha. Prohlašují, že oni sami jsou Bůh, přestože na každém kroku a při každém činu závisejí na milosti Pána. Čistý oddaný se proto nesdružuje s takovými spolky ateistů. Silný oddaný Pána se nenechá svést ateistickou propagandou neoddaných, ale začínající oddaný by si na ni měl dát veliký pozor. Oddaný má usilovat o správné vykonávání oddané služby pod vedením pravého duchovního mistra a nemá lpět pouze na formalitách. Pod vedením pravého duchovního mistra má dbát na to, kolik služby odvádí, a nevykonávat pouze rituály. Oddaný nemá po ničem toužit, ale má být spokojený s tím, co k němu přichází automaticky vůlí Pána. To má být zásadou života oddaného. A všem těmto zásadám se lze snadno naučit pod vedením duchovního mistra jako je Śukadeva Gosvāmī. Mahārāja Parīkṣit klade Śukadevovi správné otázky a člověk by měl následovat jeho příkladu.

Mahārāja Parīkṣit se tázal na stvoření, udržování a zničení hmotného světa, na védské rituály a na vykonávání zbožných činností podle doplňkových Ved jako jsou Purāṇy a Mahābhārata. Jak bylo vysvětleno dříve, Mahābhārata a Purāṇy popisují historii starověké Indie. Zbožné činnosti jsou předepsány v doplňkových Vedách (které se nazývají smṛti) a zvláště se tam uvádí kopání studen a nádrží pro zásobení obyvatelstva vodou. Sázet stromy u veřejných cest, stavět veřejné chrámy a místa pro uctívání Boha, zakládat místa dobročinnosti, kde mohou chudí lidé dostat najíst a jiné podobné činnosti se nazývají pūrta.

V zájmu všech, kterých se to týká, se také král ptal, jak splnit přirozené touhy po smyslovém požitku.