SLOKA 25
atra pramāṇaṁ hi bhavān
parameṣṭhī yathātma-bhūḥ
apare cānutiṣṭhanti
pūrveṣāṁ pūrva-jaiḥ kṛtam
atra—v této záležitosti; pramāṇam—průkazné skutečnosti; hi—jistě; bhavān—ty; parameṣṭhī—Brahmā, stvořitel vesmíru; yathā—jako; ātma-bhūḥ—zrozený přímo z Pána; apare—jiní; ca—jen; anutiṣṭhanti—následují; pūrveṣām—jako tradice; pūrva-jaiḥ—poznání, které předložil dřívější filozof; kṛtam—bylo učiněno.
Ó velký mudrci, jsi stejně dobrý jako Brahmā, původní živá bytost. Jiní se drží pouze tradice, zavedené dřívějšími filozofickými spekulanty.
Je možné namítat, že Śukadeva Gosvāmī není jedinou autoritou na dokonalé transcendentální poznání, protože existuje ještě mnoho jiných mudrců a jejich následovníků. Ve stejné době jako Vyāsadeva nebo dokonce ještě před ním žili jiní velcí mudrci jako Gautama, Kaṇāda, Jaimini, Kapila a Aṣṭāvakra, a ti všichni předložili své filozofické směry. Patří k nim také Patañjali a každý z těchto šesti velkých ṛṣiů zastává odlišný způsob filozofického nazírání, stejně jako moderní filozofové a mentální spekulanti. Rozdíl mezi šesti filozofickými cestami výše uvedených slavných mudrců a cestou Śukadeva Gosvāmīho, kterou podává Śrīmad-Bhāgavatam, spočívá v tom, že všech šest zmíněných mudrců vykládá skutečnost podle svých vlastních úvah, zatímco Śukadeva Gosvāmī předkládá poznání přicházející přímo od Brahmy, který je znám jako ātma-bhūḥ neboli bytost, která se narodila z Nejvyššího Pána a obdržela poznání přímo od Něj.
Védské transcendentální poznání sestupuje přímo od Osobnosti Božství. Milostí Pána byl osvícen Brahmā, první živá bytost ve vesmíru, od Brahmājīho byl osvícen Nārada a od Nārady Vyāsa. Śukadeva Gosvāmī přijal toto transcendentální poznání přímo od svého otce Vyāsadeva. Poznání, které bylo přijato v řetězci učednické posloupnosti, je tedy dokonalé. Nikdo se nemůže stát dokonalým duchovním mistrem, dokud nepřijme toto dokonalé poznání od učednické posloupnosti. To je tajemství, jak získat transcendentální poznání. Šest velkých mudrců uvedených výše bylo možná velkými mysliteli, ale jejich poznání vyvozené z mentální spekulace není dokonalé. Empirický filozof může sebedokonaleji předkládat různé filozofické teze, ale jeho poznání není nikdy dokonalé, protože je výplodem nedokonalé mysli. Různí velcí mudrci mají také své učednické posloupnosti, ale ty nejsou autorizované, protože jejich poznání nepochází přímo od nezávislé Nejvyšší Osobnosti Božství, od Nārāyaṇa. Nikdo jiný než Nārāyaṇa nemůže být nezávislý, a proto ničí poznání nemůže být dokonalé, jelikož poznání každého závisí na nestálé mysli. Mysl je hmotná, a proto poznání, které předkládají materialističtí spekulanti, není v žádném případě transcendentální a nikdy nemůže být dokonalé. Světští filozofové, kteří jsou sami o sobě nedokonalí, nesouhlasí s jinými filozofy, protože světský filozof není filozofem, dokud nepřijde se svojí vlastní teorií. Inteligentní lidé jako Mahārāja Parīkṣit neuznávají takové mentální spekulanty, ať už jsou jakkoliv významní, a naslouchají autoritám jako je Śukadeva Gosvāmī, který se díky systému parampary, jak zvláště zdůrazňuje Bhagavad-gītā, neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství.