SLOKA 3
kathayasva mahābhāga
yathāham akhilātmani
kṛṣṇe niveśya niḥsaṅgaṁ
manas tyakṣye kalevaram
kathayasva—prosím mluv dále; mahābhāga—ó šťastlivý; yathā—aby; aham—já; akhila-ātmani—na Nejvyšší Duši; kṛṣṇe—na Pána Śrī Kṛṣṇu; niveśya—umístil; niḥsaṅgam—osvobozen od hmotných kvalit; manaḥ — mysl; tyakṣye—mohl opustit; kalevaram—tělo.
Ó šťastlivý Śukadeve Gosvāmī, pokračuj prosím dále ve vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu, abych mohl upoutat svoji mysl na Nejvyšší Duši, Pána Kṛṣṇu, a tak opustit toto tělo zcela osvobozen od hmotných kvalit.
Být plně zaměstnán nasloucháním transcendentálnímu vyprávění, popsanému na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu, znamená neustále se sdružovat s Nejvyšší Duší, Śrī Kṛṣṇou. A neustále se sdružovat s Nejvyšším Pánem Kṛṣṇou znamená být osvobozen od hmotných kvalit. Pán Kṛṣṇa je jako slunce a hmotné znečištění se podobá temnotě. Stejně jako přítomnost slunce rozptyluje temnotu, tak neustálé pobývání ve společnosti Pána Śrī Kṛṣṇy osvobozuje od znečištění hmotnými kvalitami. Znečištění hmotnými kvalitami je příčinou opakovaného zrození a smrti a osvobození od hmotných kvalit je známkou transcendence. Mahārāja Parīkṣit se milostí Śukadeva Gosvāmīho stal realizovanou duší, neboť Śukadeva Gosvāmī mu vyjevil toto tajemství osvobození a poučil ho, že nejvyšší životní dokonalostí je vzpomínat na konci života na Nārāyaṇa. Mahārājovi Parīkṣitovi bylo předurčeno opustit tělo po uplynutí sedmi dnů, a proto se rozhodl neustále vzpomínat na Pána, stýkat se s Ním prostřednictvím námětů popsaných ve Śrīmad-Bhāgavatamu, a tak opustit své tělo v plném vědomí přítomnosti Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Duše.
Naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu od profesionálů se liší od transcendentálního naslouchání Mahārāje Parīkṣita. Mahārāja Parīkṣit byl duší, která realizovala Absolutní Pravdu, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství, zatímco ploduchtivý materialista chce ze svého takzvaného naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu vytěžit nějaký hmotný prospěch. Tito lidé, kteří poslouchají Śrīmad-Bhāgavatam od profesionálů, mohou jistě získat nějaký hmotný prospěch podle svého přání, ale to ještě neznamená, že takové předstírané týdenní naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu je stejně dobré jako naslouchání Mahārāje Parīkṣita.
Povinností rozumného člověka je naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu od seberealizované duše a nenechat se podvést profesionálem. S tímto nasloucháním je třeba pokračovat až do konce života, abychom mohli skutečně získat transcendentální společnost Pána a pouhým nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu dosáhnout osvobození.
Mahārāja Parīkṣit již přerušil všechny své styky s královstvím a rodinou, což jsou ty nejpřitažlivější rysy materialismu, ale přesto si byl stále vědom svého hmotného těla. Neustálým stykem s Pánem se chtěl osvobodit i od těchto pout.