SLOKA 20
śrī-bhagavān uvāca
tvayāhaṁ toṣitaḥ samyag
veda-garbha sisṛkṣayā
ciraṁ bhṛtena tapasā
dustoṣaḥ kūṭa-yoginām
śrī-bhagavān uvāca—překrásný Pán pravil; tvayā—tebou; aham — jsem; toṣitaḥ—potěšen; samyak—úplný; veda-garbha—ten, který v sobě nese Vedy; sisṛkṣayā—pro stvoření; ciram—za dlouhou dobu; bhṛtena — nahromaděným; tapasā—pokáním; dustoṣaḥ—velice těžké potěšit; kūṭa-yoginām—pro falešné mystiky.
Překrásný Pán, Osobnost Božství, oslovil Brahmu: Ó Brahmo, jenž jsi obdržel Vedy, jsem velice potěšen tvým pokáním, které jsi po velice dlouhou dobu vykonával s touhou tvořit. Falešní mystici Mě stěží potěší.
Existují dva druhy pokání: cílem jedněch je smyslový požitek a cílem druhých je seberealizace. Existuje také mnoho falešných mystiků, kteří se podrobují přísným pokáním pro vlastní uspokojení, a dále jsou tu jiní, kteří svým přísným pokáním chtějí uspokojit smysly Pána. Například pokání, kterého bylo zapotřebí pro objevení jaderných zbraní, Pána jistě nepotěšilo, protože takové pokání není nikdy uspokojivé. Zákon přírody je, že každý musí zemřít, a pokud něčí pokání urychluje proces umírání, nepřináší to Pánovi žádné uspokojení. Pán chce, aby každá Jeho nedílná část dosáhla věčného života a blaženosti, aby se vrátila domů k Bohu, a celé hmotné stvoření je určeno k tomuto cíli. Brahmā se podrobil přísným pokáním právě za tímto účelem. Chtěl se naučit tvořit a uspokojit Pána, a jelikož Pána jeho pokání velice potěšilo, obdařil Brahmu védským poznáním. Konečným cílem védské moudrosti je poznat Pána a nemá se jí zneužívat k jiným účelům. Ti, kteří využívají védského poznání k jakýmkoliv jiným cílům, se nazývají kūṭa-yogīni neboli falešní transcendentalisté, kteří si ničí životy podřadnými motivy.