SLOKA 4

Ātma-tattva je věda o Bohu a živé bytosti. Slovem ātmā se označuje jak Nejvyšší Pán, tak živá bytost. Nejvyšší Pán se nazývá Paramātmā a živá bytost se nazývá ātmā, brahma nebo jīva. Paramātmā i jīvātmā jsou transcendentální hmotné energii a obě se nazývají ātmā. Śukadeva Gosvāmī tedy tímto veršem jasně vysvětluje pravdu o Paramātmě a jīvātmě, neboť mezi lidmi panuje mnoho mylných představ o těchto záležitostech. Mylným pojetím jīvātmy je ztotožňovat hmotné tělo s čistou duší a mylným pojetím Paramātmy je myslet si, že Paramātmā je na stejné úrovni s živou bytostí. Jakmile se však člověk dostane do styku s bhakti-yogou, oba omyly jsou okamžitě odstraněny, stejně jako na slunečním světle je jasně vidět samotné slunce a všechno, co je sluncem ozářeno. Ve tmě nevidíme ani slunce, ani sebe, ani svět, ale na slunečním světle vidíme slunce, sebe a svět kolem nás. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto říká, že pro očištění obou mylných pojetí Pán ukázal Brahmājīmu Svoji věčnou podobu, neboť byl plně spokojený s jeho upřímným slibem vykonávat bhakti-yogu. Kromě bhakti-yogy se nakonec každá metoda pro realizaci ātma-tattvy neboli vědy o ātmě ukáže být klamná.

V Bhagavad-gītě Pán říká, že jedině za pomoci bhakti-yogy je možné Ho poznat dokonale a pochopit vědu o Bohu. Brahmājī podstoupil velké pokání při vykonávání bhakti-yogy, a tak mohl vidět transcendentální podobu Pána. Jeho transcendentální podoba je naprosto duchovní a vidět Ho je možné pouze zduchovnělým pohledem po náležitém vykonávání tapasyi neboli pokání v souladu se zásadami bhakti-yogy. Podoba Pána, kterou spatřil Brahmā, je zcela odlišná od všech podob, s jakými přicházíme do styku v hmotném světě. Brahmājī se nepodroboval takovému přísnému pokání, jen aby spatřil nějakou hmotně stvořenou podobu. Tím je tedy zodpovězena otázka Mahārāje Parīkṣita ohledně podoby Pána. Podoba Pána je sac-cid-ānanda neboli věčná, plná poznání a blaženosti. Hmotná podoba živé bytosti však není ani věčná, ani plná poznání, ani blažená. To je rozdíl mezi tělem Pána a tělem podmíněné duše. Podmíněná duše ovšem může znovu získat svoji podobu plnou věčného poznání a blaženosti, spatří-li za pomoci bhakti-yogy Nejvyššího Pána.

Podmíněná duše je tedy kvůli nevědomosti uvězněna v mnoha dočasných hmotných podobách. Nejvyšší Pán však žádnou takovou dočasnou podobu nemá. Má vždy věčnou podobu plnou poznání a blaženosti, a to je rozdíl mezi Pánem a živou bytostí. Tento rozdíl může člověk pochopit, začne-li se řídit zásadami bhakti-yogy. Brahmā pak vyslechl od Pána podstatu Śrīmad-Bhāgavatamu ve čtyřech původních verších. Śrīmad-Bhāgavatam tedy není výtvorem mentálních spekulantů. Zvuk Śrīmad-Bhāgavatamu je transcendentální a jeho přednášení je stejně účinné jako přednášení Ved. Námětem Śrīmad-Bhāgavatamu je věda o Pánu a živé bytosti. Pravidelné čtení či naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu také náleží k provádění bhakti-yogy a díky společnosti Śrīmad-Bhāgavatamu můžeme dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Jak Śukadeva Gosvāmī, tak Mahārāja Parīkṣit dosáhli prostřednictvím Śrīmad-Bhāgavatamu úplné dokonalosti.