SLOKA 45
nāradaḥ prāha munaye
sarasvatyās taṭe nṛpa
dhyāyate brahma paramaṁ
vyāsāyāmita-tejase
nāradaḥ—velký mudrc Nārada; prāha—předal; munaye—velkému mudrci; sarasvatyāḥ—řeky Sarasvatī; taṭe—na břehu; nṛpa—ó králi; dhyāyate—meditujícímu; brahma—Absolutní Pravda; paramam—Nejvyšší; vyāsāya—Śrīlovi Vyāsadevovi; amita—neomezeně; tejase—mocnému.
Ó králi, velký mudrc Nārada předal Śrīmad-Bhāgavatam v posloupnosti neomezeně mocnému Vyāsadevovi, který meditoval na břehu řeky Sarasvatī, pohroužen do oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, Absolutní Pravdě.
V páté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu udělil Nārada velkému mudrci Vyāsadevovi následující pokyn:
atho mahā-bhāga bhavān amogha-dṛk
śuci-śravāḥ satya-rato dhṛta-vrataḥ
urukramasyākhila-bandha-muktaye
samādhinānusmara tad viceṣṭitam
“Ó šťastlivý a zbožný filozofe, jsi slavný po celém vesmíru, pevně soustředěný na Absolutní Pravdu, máš neposkvrněný charakter a dokonalou vizi. Žádám tě proto, abys meditoval o činnostech Osobnosti Božství, které jsou ve všech směrem zcela jedinečné.”
Tato učednická posloupnost, Brahma-sampradāya, tedy neopomíjí jógovou meditaci. Jelikož oddaní jsou ale bhakti-yogīni, nemusí se namáhat s meditací o neosobním Brahmanu; jak je řečeno v tomto verši, meditují o brahma paramam, o Nejvyšším Brahmanu. Realizace Brahmanu začíná u neosobní záře, ale s dalším pokrokem v této meditaci se projeví Nejvyšší Duše, realizace Paramātmy. Další pokrok potom vede k realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Nārada Muni jako duchovní mistr Vyāsadeva znal velice dobře postavení svého žáka a dosvědčil, že Śrīla Vyāsadeva je pevně soustředěn na Absolutní Pravdu, věrný svým velkým slibům atd., a doporučil mu meditovat o transcendentálních činnostech Pána. S neosobním Brahmanem se nepojí žádné činnosti, ale Osobnost Božství vykonává mnoho činností, které jsou zcela transcendentální. Kdyby byly činnosti Nejvyššího Brahmanu hmotné, Nārada by nedoporučoval Vyāsadevovi, aby o nich meditoval. A Bhagavad-gītā potvrzuje, že paraṁ brahma je Pán Śrī Kṛṣṇa. Když Arjuna v desáté kapitole Bhagavad-gīty pochopil skutečné postavení Pána Kṛṣṇy, oslovil Pána následovně:
paraṁ brahma paraṁ dhāma
pavitraṁ paramaṁ bhavān
puruṣaṁ śāśvataṁ divyam
ādi-devam ajaṁ vibhum
āhus tvām ṛṣayaḥ sarve
devarṣir nāradas tathā
asito devalo vyāsaḥ
svayaṁ caiva bravīṣi me
Arjuna díky své osobní realizaci Pána Kṛṣṇy shrnul obsah Bhagavad-gīty následovně: “Můj drahý Pane, jsi Nejvyšší Absolutní Pravda, Původní Osoba ve Své věčné podobě, plné blaženosti a poznání. Potvrzuje to i Nārada, Asita, Devala a Vyāsadeva a navíc jsi to potvrdil i Ty Samotný.” (Bg. 10.12-13)
Když Vyāsadeva soustředil svoji mysl v meditaci, byl v tranzu bhakti-yogy a skutečně uviděl Nejvyšší Osobu v protikladu s māyou, iluzorní energií. Jak jsme již rozebrali dříve, Pánova māyā neboli iluze je také Jeho projevem, jelikož bez Pána nemůže existovat. Tma vždy závisí na světle. Bez světla by nikdo neznal tmu, která tvoří jeho protiklad. Tato māyā neboli iluze ovšem nemůže nikdy překonat Nejvyšší Osobnost Božství, a proto se drží stranou Pána (apāśrayam).
Dokonalostí meditace je tedy realizovat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, společně s Jeho transcendentálními činnostmi. Meditace o neosobním Brahmanu přináší člověku mnoho těžkostí, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (12.5): kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām.