SLOKA 5
sa ādi-devo jagatāṁ paro guruḥ
svadhiṣṇyam āsthāya sisṛkṣayaikṣata
tāṁ nādhyagacchad dṛśam atra sammatāṁ
prapañca-nirmāṇa-vidhir yayā bhavet
saḥ—on; ādi-devaḥ—první polobůh; jagatām—vesmíru; paraḥ—nejvyšší; guruḥ—duchovní mistr; svadhiṣṇyam—lotosový květ, na kterém seděl; āsthāya—nalézt jeho zdroj; sisṛkṣayā—stvoření vesmíru; aikṣata — začal uvažovat; tām—o tom; na—nemohl; adhyagacchat—pochopit; dṛśam—směr; atra—tam; sammatām—správným způsobem; prapañca — hmotný; nirmāṇa—stavba; vidhiḥ—proces; yayā—jak; bhavet—by měl být.
Pán Brahmā, první duchovní mistr, nejvyšší ve vesmíru, nemohl odhalit původ lotosového květu, na kterém seděl, a když uvažoval o stvoření hmotného světa, nechápal, jakým způsobem má tuto tvůrčí činnost započít.
Tento verš předchází vysvětlení transcendentálního charakteru podoby a sídla Pána. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu již bylo řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda existuje ve Svém sídle nedotčena iluzorní energií. Boží království tedy není žádný mýtus, ale je skutečně existující oblastí duchovního nebe a transcendentálních planet zvaných Vaikuṇṭhaloky. To bude v této kapitole také vysvětleno.
Poznání o duchovním nebi, které se nachází daleko za hranicemi hmotného nebe, lze získat jedině oddanou službou neboli bhakti-yogou. Pán Brahmā získal své tvůrčí schopnosti rovněž pomocí bhakti-yogy. Brahmājī byl zmaten ohledně stvoření a nemohl ani odhalit zdroj své vlastní existence, ale všechno toto poznání obdržel prostřednictvím bhakti-yogy. Bhakti-yogou můžeme poznat Pána a jakmile poznáme Pána jako Nejvyššího, můžeme poznat všechno ostatní. To je závěr všech Ved. Dokonce i první duchovní mistr ve vesmíru byl osvícen milostí Pána a kdo jiný tedy může dosáhnout dokonalého poznání bez milosti Pána? Jakmile si někdo přeje získat dokonalé poznání o všem, musí se ucházet o milost Pána, neboť jinak to není možné. Hledat poznání vlastním úsilím je naprostá ztráta času.