SLOKA 26
arvāk-srotas tu navamaḥ
kṣattar eka-vidho nṛṇām
rajo ’dhikāḥ karma-parā
duḥkhe ca sukha-māninaḥ
arvāk—dolů; srotaḥ—průchod potravy; tu—ale; navamaḥ—deváté; kṣattaḥ—ó Viduro; eka-vidhaḥ—jeden druh; nṛṇām—lidských bytostí; rajaḥ—kvalita vášně; adhikāḥ—převládající; karma-parāḥ—zajímající se o práci; duḥkhe—v neštěstí; ca—ale; sukha—štěstí; māninaḥ—myslí si.
Stvoření lidských bytostí, které jsou pouze jednoho druhu a které si hromadí potravu v žaludku, přichází na řadu jako deváté. Na lidskou rasu má převládající vliv kvalita vášně. Lidé mají po celý svůj nešťastný život velice mnoho práce, ale považují se za šťastné po všech stránkách.
Člověk je vášnivější než zvířata, a jeho pohlavní život je proto nepravidelnější. Zvířata mají pro pohlavní styk své dané období, ale člověk nemá pro tyto činnosti žádný pravidelný čas. Člověk je obdařen vyšším, rozvinutějším vědomím, aby se mohl osvobodit z hmotného neštěstí, ale ve své nevědomosti si myslí, že jeho vyšší vědomí má sloužit k rozvíjení hmotného životního pohodlí. Namísto toho, aby využíval své inteligence k duchovní realizaci, zneužívá ji k uspokojování zvířecích sklonů: jíst, spát, bránit se a pářit se. Rozvíjením hmotného pohodlí se člověk dostává do čím dál tím nešťastnější situace, ale pod vlivem iluzorní energie se vždy považuje za šťastného, přestože je uprostřed neštěstí. Toto neštěstí lidského života se liší od přirozeného pohodlného života, jaký mají dokonce i zvířata.