SLOKA 21
śrī rūpiṇī kvaṇayatī caraṇāravindaṁ
līlāmbujena hari-sadmani mukta-doṣā
saṁlakṣyate sphaṭika-kuḍya upeta-hemni
sammārjatīva yad-anugrahaṇe ’nya-yatnaḥ
śrī—Lakṣmī, bohyně štěstí; rūpiṇī—která má krásnou podobu; kvaṇayatī—cinká; caraṇa-aravindam—lotosové nohy; līlā-ambujena—hraje si s lotosovým květem; hari-sadmani—dům Nejvyšší Osobnosti; mukta-doṣā—prostá všech chyb; saṁlakṣyate—je vidět; sphaṭika—křišťál; kuḍye—stěny; upeta—smíšené; hemni—zlato; sammārjatī iva—objevuje se jako uklízející; yat-anugrahaṇe—získat její přízeň; anya—dalších; yatnaḥ—velice pečlivá.
Dívky na vaikuṇṭhských planetách jsou stejně krásné jako samotná bohyně štěstí. Tyto transcendentálně krásné dívky si v rukách pohrávají s lotosovými květy, cinkají zvonky na nohách a někdy jsou vidět, jak utírají mramorové stěny ozdobené pravidelnými zlatými proužky, aby získaly milost Nejvyšší Osobnosti Božství.
V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Nejvyššímu Pánovi, Govindovi, v Jeho sídle neustále slouží mnoho milionů bohyní štěstí. Lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānam. Tyto miliony a triliony bohyní štěstí, které pobývají na vaikuṇṭhských planetách, nejsou přímo manželky Nejvyšší Osobnosti Božství, ale jsou ženami oddaných Pána a také se věnují službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Zde se uvádí, že na vaikuṇṭhských planetách jsou domy z mramoru. V Brahma-saṁhitě je dále řečeno, že země je tam ze zázračného kamene. Kámen na Vaikuṇṭě tedy není zapotřebí utírat, protože se na něm nedrží žádný prach, ale dívky tam přesto pro uspokojení Pána neustále leští mramorové stěny. Z jakého důvodu? Dělají to proto, že tak chtějí získat Pánovu milost.
Je zde také uvedeno, že bohyně štěstí na vaikuṇṭhských planetách nemají žádné chyby. Bohyně štěstí obyčejně nezůstává dlouho na jednom místě. Její jméno je Cañcalā, což znamená “nestálá”. Proto často vidíme, jak se velice bohatý člověk stane největším chudákem. Jiným příkladem je Rāvaṇa. Rāvaṇa unesl Lakṣmī, Sītājī, do svého království, ale místo toho, aby byl její milostí šťastný, celá jeho rodina a království byly zničeny. Lakṣmī v domě Rāvaṇy je tedy Cañcalā, nestálá. Lidé, jako byl Rāvaṇa, chtějí pouze Lakṣmī bez jejího manžela, Nārāyaṇa, a kvůli Lakṣmījī je jejich postavení nestálé. Materialisté vidí chybu v Lakṣmī, ale na Vaikuṇṭě je Lakṣmījī trvale zapojená do služby Pánu. Přestože je bohyní štěstí, nemůže být šťastná bez milosti Pána. I bohyně štěstí potřebuje Pánovu milost, aby byla šťastná, a přesto se v hmotném světě i Brahmā, nejvyšší stvořená bytost, uchází o její přízeň, aby dosáhl štěstí.