SLOKA 6
yasyāmṛtāmala-yaśaḥ-śravaṇāvagāhaḥ
sadyaḥ punāti jagad āśvapacād vikuṇṭhaḥ
so ’haṁ bhavadbhya upalabdha-sutīrtha-kīrtiś
chindyāṁ sva-bāhum api vaḥ pratikūla-vṛttim
yasya—jehož; amṛta—nektar; amala—neznečištěný; yaśaḥ—sláva; śravaṇa—naslouchání; avagāhaḥ—vstupující do; sadyaḥ—okamžitě; punāti—očišťuje; jagat—vesmír; āśva-pacāt—dokonce i pojídače psů; vikuṇṭhaḥ—bez úzkosti; saḥ—on; aham—jsem; bhavadbhyaḥ—od vás; upalabdha—obdržel; su-tīrtha—nejlepší poutní místo; kīrtiḥ—sláva; chindyām—useknu; sva-bāhum—Svoji vlastní paži; api—dokonce; vaḥ — proti vám; pratikūla-vṛttim—jednající nepřátelsky.
Každý obyvatel světa, dokonce i caṇḍāla, který vaří a jí psí maso, se okamžitě očistí, vykoupe-li se v naslouchání slávě Mého jména, proslulosti atd., které si nechá proudit do ucha. Nyní jste Mě poznali přímo a Já si bez váhání useknu vlastní paži, bude-li se vůči vám chovat nepřátelsky.
Ke skutečnému očištění lidské společnosti může dojít jedině tehdy, když se její členové začnou věnovat vědomí Kṛṣṇy. To je jasně uvedené ve všech védských textech. Každý, kdo s veškerou upřímností začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, se očistí i v případě, že nemá příliš dobré chování. Oddaný může pocházet z jakékoliv oblasti lidské společnosti a nemůžeme předpokládat, že každý člen každé složky společnosti se umí dobře chovat. Jak je řečeno v tomto verši a na mnoha místech v Bhagavad-gītě, i člověk, který se nenarodil v bráhmanské rodině, dokonce i ten, který se narodil v rodině caṇḍālů, se okamžitě očistí, jakmile se začne věnovat vědomí Kṛṣṇy. V deváté kapitole Bhagavad-gīty, verších 30 až 32, je jasně uvedeno, že i člověka, který nemá dobré chování, je třeba považovat za svatého, pokud rozvíjí vědomí Kṛṣṇy. Dokud je živá bytost v tomto hmotném světě, vychází s druhými na dvou různých úrovních — jeho vztahy se týkají buď těla, nebo duše. Co se týče tělesného, společenského jednání, člověk může být na duchovní úrovni očištěný, a přesto je možné, že někdy jedná podle své tělesné situace. Pokud se oddaný narodil v rodině caṇḍāly (v nejnižší složce společnosti) a někdy se v jeho jednání projeví jeho staré zvyky, neznamená to, že je stále caṇḍālou. Vaiṣṇava nemá být hodnocen podle těla. Śāstra uvádí, že nikdo nemá uvažovat o Božstvu v chrámu jako o výtvoru ze dřeva nebo kamene a nikdo si nemá myslet, že člověk pocházející z nízké rodiny, který se začal věnovat vědomí Kṛṣṇy, stále patří ke stejné nízké třídě. Takové hodnocení se nepřipouští, protože rozvojem vědomí Kṛṣṇy se člověk dokonale očistil. Přinejmenším je zapojený do očistného procesu, a bude-li se držet zásad vědomí Kṛṣṇy, brzy se dokonale očistí. Závěr je takový, že každý, kdo přijímá vědomí Kṛṣṇy s veškerou vážností, má být považován již za očištěného a Kṛṣṇa ho bude chránit všemi prostředky. Pán zde prohlašuje, že bude Svého oddaného chránit, i kdyby to znamenalo, že si bude muset useknout část Svého vlastního těla.