SLOKA 17

V určitou dobu uléhá Osobnost Božství, Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, na oceán Kāraṇa a Svým dýcháním vytváří tisíce vesmírů. Poté opět vstupuje do každého jednotlivého vesmíru jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a naplňuje ho do poloviny Svým vlastním potem. Druhá polovina vesmíru zůstává prázdná a tato oblast se nazývá vnější prostor. Poté z Jeho pupku vyrůstá lotosový květ a z něho se rodí první živá bytost, Brahmā. Tehdy Pán jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu vstupuje do srdce každé živé bytosti, včetně Brahmy. To je potvrzeno v patnácté kapitole Bhagavad-gīty, kde Pán říká: “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází paměť i zapomenutí.” Pán je svědkem činností individuálních bytostí a každé dává paměť a inteligenci jednat v souladu s její touhou z doby, kdy byla zničena ve svém posledním životě v minulém věku. Tato inteligence odpovídá jejím schopnostem a je dána zákonem karmy.

Brahmā byl první živou bytostí a Nejvyšší Pán ho pověřil řízením kvality vášně. Dostal proto potřebnou inteligenci, tak mocnou a rozsáhlou, že byl téměř nezávislý na Nejvyšší Osobnosti Božství. Podobně jako je vysoce postavený manažer téměř stejně nezávislý jako majitel firmy, tak i Brahmā je podle těchto veršů nezávislý, protože jako Pánův zástupce pro vládu nad vesmírem má téměř stejnou moc a nezávislost jako Nejvyšší Osobnost Božství. Pán jako Nadduše v jeho srdci dal Brahmovi tvořivou inteligenci. Tvůrčí schopnosti nemá žádná živá bytost sama ze sebe — každý může tvořit jedině milostí Pána. V tomto hmotném světě je mnoho vědců a velkých tvůrců s úžasnými schopnostmi, ale ti všichni jednají a tvoří pouze na pokyn Nejvyššího Pána. Pánovým řízením může nějaký vědec stvořit mnoho úžasných vynálezů, ale nedokáže svou inteligencí překonat přísné zákony hmotné přírody. Dokonce ani nemůže takovou inteligenci od Pána získat, protože to by narušilo Pánovu svrchovanost. V tomto verši je řečeno, že Brahmā stvořil vesmír stejný, jako byl předtím. To znamená, že vše, co stvořil, mělo totéž jméno a podobu jako v předchozím vesmírném projevu.