SLOKA 11
vinyasta-caraṇāmbhojam
aṁsa-deśe garutmataḥ
dṛṣṭvā khe ’vasthitaṁ vakṣaḥ-
śriyaṁ kaustubha-kandharam
vinyasta—umístěné; caraṇa-ambhojam—lotosové nohy; aṁsa-deśe — na zádech; garutmataḥ—Garuḍy; dṛṣṭvā—viděl; khe—ve vzduchu; avasthitam—stát; vakṣaḥ—na Jeho hrudi; śriyam—příznivý znak; kaustubha—drahokam Kaustubha; kandharam—krk.
Pánovy lotosové nohy spočívaly na zádech Garuḍy, který se vznášel ve vzduchu. Hruď Pána zdobil zlatý pruh a okolo krku měl zavěšen slavný drahokam Kaustubha.
Verše 9—11 líčí Pána v Jeho transcendentální, věčné podobě a tyto popisy představují autoritativní védské údaje. Pánova podoba rozhodně nebyla výplodem Kardamovy představivosti. Jeho ozdoby se vymykají hmotnému pojetí, což připouštějí i impersonalisté, jako je Śaṅkarācārya, jenž prohlásil: “Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá nic společného s hmotným stvořením.” Rozmanitost transcendentálního Pána — Jeho tělo, Jeho podoba, Jeho šaty, Jeho pokyny, Jeho slova atd.—není výtvorem hmotné energie. Všechny Jeho rysy potvrzuje védská literatura. Kardama Muni prostřednictvím yogy skutečně viděl Nejvyššího Pána takového, jaký je. Nemělo by žádný smysl po deseti tisíci letech vykonávání yogy vidět vymyšlenou podobu Boha. Yoga tedy nevrcholí v prázdnotě nebo impersonalismu — naopak, dokonalosti yogy člověk dosáhne tehdy, když skutečně spatří Nejvyššího Pána v Jeho věčné osobní podobě. Vědomí Kṛṣṇy seznamuje přímo s Kṛṣṇovou podobou. Podobu Kṛṣṇy popisuje autoritativní védský text Brahma-saṁhitā: Jeho sídlo je tvořeno kameny cintāmaṇi, Pán si tam hraje jako pasáček krav a slouží Mu mnoho tisíc gopī. Tyto popisy jsou autoritativní a člověk vědomý si Kṛṣṇy je bez okolků přijímá, jedná podle nich, káže o nich a oddaně slouží podle pokynů písem.