SLOKA 20
naitad batādhīśa padaṁ tavepsitaṁ
yan māyayā nas tanuṣe bhūta-sūkṣmam
anugrahāyāstv api yarhi māyayā
lasat-tulasyā bhagavān vilakṣitaḥ
na—ne; etat—tento; bata—vskutku; adhīśa—ó Pane; padam—hmotný svět; tava—Tvoje; īpsitam—touha; yat—který; māyayā—Svou vnější energií; naḥ—pro nás; tanuṣe—projevuješ; bhūta-sūkṣmam—prvky, hrubohmotné a jemnohmotné; anugrahāya—abys udělil milost; astu—nechť se stane; api—také; yarhi—když; māyayā—Tvou bezpříčinnou milostí; lasat—zářící; tulasyā—s věncem z lístků tulasī; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; vilakṣitaḥ—je možné vnímat.
Můj milý Pane, přestože to není Tvoje touha, projevuješ toto stvoření z hrubohmotných a jemnohmotných prvků pro náš smyslový požitek. Dostáváme Tvoji bezpříčinnou milost, protože ses před námi objevil ve Své věčné podobě, kterou zdobí zářící věnec z lístků tulasī.
Zde je jasně řečeno, že hmotný svět nevzniká z rozmaru Nejvyššího Pána. Je stvořen Jeho vnější energií kvůli touze živých bytostí užívat si jej. Tento hmotný svět nevzniká pro ty, kdo netouží po smyslovém požitku, stále se zaměstnávají transcendentální láskyplnou službou a jsou si věčně vědomi Kṛṣṇy. Pro ně existuje věčně duchovní svět, v němž si užívají. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že pro ty, kteří přijali útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá tento hmotný svět žádnou cenu — je plný nebezpečí na každém kroku a jako takový není určen pro oddané, ale pro živé bytosti, které chtějí na vlastní nebezpečí panovat hmotné energii. Kṛṣṇa je tak laskavý, že dává živým bytostem propadlým smyslovému požitku zvláštní svět, ve kterém si mohou užívat, jak chtějí, a zároveň se v něm zjevuje ve Své osobní podobě. Pán tvoří tento hmotný svět nerad, ale potom do něj sestupuje ve Své osobní podobě nebo posílá jednoho ze Svých spolehlivých synů či služebníka anebo spolehlivého autora, jako je Vyāsadeva, aby udílel pokyny. Pán dává pokyny také Osobně Svými slovy v Bhagavad-gītě. Tato kazatelská činnost probíhá souběžně s tvořením, a Pán tak chce přesvědčit pomatené živé bytosti, které promarňují své životy v hmotném světě, aby se k Němu vrátily a odevzdaly se Mu. Poslední pokyn Bhagavad-gīty proto zní: “Zanech všeho svého vymyšleného zaměstnání v hmotném světě a pouze se Mi odevzdej. Ochráním tě od všech hříšných reakcí.”