SLOKA 33

Pravým cílem lidské společnosti je dosáhnout dokonalosti ve vědomí Kṛṣṇy. Člověk může žít s manželkou a dětmi, ale má vést takový život, aby nebyl v rozporu se zásadami náboženství, hospodářského rozvoje, usměrněného smyslového požitku a nakonec osvobození z hmotné existence. Védské zásady jsou uspořádané tak, že vedou podmíněné duše, které přicházejí do hmotného světa, při naplňování jejich hmotných tužeb a zároveň jim umožňují dosáhnout osvobození a vrátit se k Bohu, zpátky domů.

Král Svāyambhuva Manu zjevně žil rodinným životem podle těchto zásad. Je zde řečeno, že hudebníci časně zrána zpívali za doprovodu hudebních nástrojů o slávě Pána a král se svou rodinou osobně naslouchal o zábavách Nejvyšší Osoby. Tento zvyk se v Indii dodnes dodržuje v některých královských rodinách a chrámech. Profesionální hudebníci zpívají a hrají na śahnāī a spící obyvatelé domu se postupně probouzejí a vstávají ze svých postelí v příjemné atmosféře. Rovněž večer před spaním zpívají zpěváci za doprovodu śahnāī písně, které se pojí s Pánovými zábavami, a hospodáři postupně usínají ve vzpomínkách na slávu Pána. V každém domě je vedle písňového programu vyhrazen čas na večerní přednášku z Bhāgavatamu — členové rodiny usednou, hrají kīrtan, při kterém zpívají Hare Kṛṣṇa, naslouchají čtení ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty a uléhají za zvuků krásné hudby. Atmosféra vytvořená tímto saṅkīrtanovým hnutím žije v jejich srdcích a oni i ve spánku sní o opěvování a oslavování Pána. Takto lze dosáhnout dokonalosti vědomí Kṛṣṇy. Jak se dozvídáme z tohoto verše Śrīmad-Bhāgavatamu, jsou to zvyky velice staré—již před miliony lety využíval Svāyambhuva Manu této možnosti žít rodinným životem v pokoji a blahobytu, který skýtá atmosféra vědomí Kṛṣṇy.

Co se týče chrámů, v každém královském paláci či domě bohatého člověka je nevyhnutelně krásný chrám a členové domácnosti vstávají brzy ráno a jdou tam na program zvaný maṅgalārātrika. Maṅgalārātrika je prvním ranním uctíváním. Při obřadu ārātrika se kruhovými pohyby obětuje před Božstvy oheň, lastura, květiny a vějíř. Předpokládá se, že Pán brzy ráno vstává, přijme lehké občerstvení a udělí audienci oddaným. Oddaní pak jdou zpět do svého domu nebo opěvují slávu Pána v chrámu. Časné ranní obřady se v indických chrámech a palácích konají dodnes. Chrámy jsou určeny pro širokou veřejnost. Palácové chrámy jsou zvláště určeny pro královské rodiny, ale do mnoha z nich má přístup i veřejnost. Chrám krále Jaipuru se nachází v paláci, ale je otevřen i pro veřejnost a návštěvník může vidět, že ho neustále naplňuje alespoň pět set oddaných. Po programu maṅgalārātrika společně usedají a zpívají o slávě Pána za doprovodu hudebních nástrojů. Takto užívají života. O chrámovém uctívání, které provádí královská rodina, se zmiňuje také Bhagavad-gītā, kde je řečeno, že ti, kdo nedosáhnou dokonalosti v bhakti-yoze během jednoho života, dostávají v příštím životě možnost narodit se v rodině bohatého člověka, v královské rodině nebo v rodině brāhmaṇů či oddaných. Jakmile člověk dostane příležitost narodit se v takových rodinách, bez potíží získává možnost žít v atmosféře vědomí Kṛṣṇy. Dítě narozené v takové atmosféře plné Kṛṣṇy jistě vyvine vědomí Kṛṣṇy. V tomto životě se člověku opět nabízí dokonalost, které nedosáhl v minulém životě, a nyní má všechny předpoklady úspěšně završit svoje úsilí.