SLOKA 27
aho pāpacyamānānāṁ
niraye svair amaṅgalaiḥ
kālena bhūyasā nūnaṁ
prasīdantīha devatāḥ
aho—ó; pāpacyamānānām—s těmi, kteří jsou velice postižení; niraye—v pekelném hmotném zapletení; svaiḥ—svým vlastním; amaṅgalaiḥ — špatným jednáním; kālena bhūyasā—po dlouhé době; nūnam—vskutku; prasīdanti—jsou spokojeni; iha—v tomto světě; devatāḥ—polobozi.
Kardama Muni řekl: Ó, po dlouhé době jsou polobozi tohoto vesmíru spokojeni s trpícími dušemi, které svým vlastním špatným jednáním upadly do hmotného zapletení.
Tento hmotný svět je místem utrpení, které si jeho obyvatelé, podmíněné duše, způsobují sami svým špatným jednáním. Podmíněné duše netrpí působením žádné vnější síly, ale vytvářejí si strasti svými vlastními činy. Lesní požár vzniká sám od sebe. Nikdo nemusí jít do lesa a založit tam oheň — ten vznikne automaticky díky tření mezi stromy. Je-li teplo od lesního požáru tohoto hmotného světa příliš veliké, všichni polobozi včetně Brahmy jsou znepokojeni a jdou za Nejvyšším Pánem, Nejvyšší Osobností Božství, aby Ho požádali o zmírnění situace. Tehdy Nejvyšší Pán sestupuje. Jinými slovy, když jsou polobozi zoufalí z utrpení podmíněných duší, jdou požádat Pána o pomoc, načež Osobnost Božství sestoupí. Jakmile se tak stane, všichni polobozi ožijí. Kardama Muni proto řekl: “Po mnoha a mnoha letech lidského utrpení jsou nyní všichni polobozi spokojení, protože se zjevil Kapiladeva, inkarnace Boha.”