SLOKA 35

Kardama Muni se chystal ukončit svůj rodinný život, aby se plně zaměstnal ve službě Pánu. Zároveň však věděl, že Samotný Pán se narodil jako Kapila v jeho domě coby jeho vlastní syn. Proč chtěl odejít z domova, aby se věnoval seberealizaci a realizaci Boha? Bůh byl Osobně přítomný v jeho domě — proč by měl tedy odejít? Taková otázka nás může jistě napadnout. Zde je však řečeno, že všechny pokyny Ved a všechny činnosti v souladu s těmito pokyny je třeba ve společnosti považovat za autoritativní. Védská autorita říká, že hospodář musí po dosažení svého padesátého roku odejít z domova. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet — ve věku padesáti let musí člověk ukončit svůj rodinný život a odejít do lesa. To je autoritativní pokyn Ved, který je založený na rozdělení společenského života do čtyř stavů podle způsobu jednání — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa.

Kardama Muni před svatbou jako brahmacārī velice přísně vykonával yogu a získal takovou moc a mystické schopnosti, že mu jeho otec Brahmā nařídil, aby se oženil a plodil děti jako hospodář. Kardama učinil i to a zplodil devět dcer a jednoho syna, Kapilu Muniho. Své povinnosti hospodáře tedy také vykonával dobře a nyní bylo jeho povinností odejít. Přestože měl za syna Nejvyšší Osobnost Božství, musel se řídit autoritou Ved. To je velice důležité ponaučení. I když má někdo Boha doma jako svého syna, přesto musí následovat védské pokyny. Je řečeno: mahājano yena gataḥ sa panthāḥ — každý člověk má jít po cestě, kterou jdou velké osobnosti.

Příklad Kardamy Muniho je velice poučný, neboť přestože měl za svého syna Nejvyšší Osobnost Božství, odešel z domova, poslušen autoritativním védským pokynům. Kardama Muni zde uvádí hlavní důvod svého odchodu — když bude jako mnich cestovat po světě, bude v srdci neustále vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství, a tak se zbaví všech starostí hmotné existence. V současném věku, Kali-yuze, je zakázáno přijímat sannyās, protože všichni lidé jsou v tomto věku śūdrové a nedokáží dodržovat pravidla a usměrňující zásady života sannyāsīnů. Často vidíme, jak se takzvaní sannyāsīni oddávají nesmyslným věcem a někdy dokonce vyhledávají i důvěrnou společnost žen. To je nechutná situace současného věku. Ačkoliv se oblékají jako sannyāsīni, nedokáží se zbavit čtyř základních hříšných činností — nedovoleného sexu, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování. Jelikož se bez těchto činností neobejdou, podvádějí veřejnost, když vystupují jako svāmī.

Pokynem pro Kali-yugu je, aby nikdo nepřijímal sannyās. Samozřejmě ti, kteří skutečně dodržují pravidla a usměrňující zásady, sannyās přijmout musí. Lidé ale obvykle nedokáží žít životem sannyāsīna, a proto Caitanya Mahāprabhu zdůrazňoval: kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā. V tomto věku není žádná jiná cesta, žádná jiná cesta, žádná jiná cesta než zpívat svaté jméno Pána: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare. Hlavním smyslem života sannyāsīna je být neustále ve společnosti Nejvyššího Pána — buď na Něho myslet v srdci, nebo o Něm naslouchat. Naslouchání je v tomto věku důležitější než myšlení, protože naši mysl může narušit nějaký mentální nepokoj, ale pokud se soustředíme na naslouchání, jsme nuceni být ve styku se zvukovou vibrací Kṛṣṇy. Kṛṣṇa a zvuková vibrace “Kṛṣṇa” se od sebe neliší, a proto když hlasitě vyslovujeme “Hare Kṛṣṇa”, okamžitě můžeme myslet na Kṛṣṇu. Toto zpívání je nejlepší metodou seberealizace v současném věku, a proto ho Pán Caitanya tak štědře šířil ve prospěch celého lidstva.