SLOKA 11
taṁ tvā gatāhaṁ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
sva-bhṛtya-saṁsāra-taroḥ kuṭhāram
jijñāsayāhaṁ prakṛteḥ pūruṣasya
namāmi sad-dharma-vidāṁ variṣṭham
tam—ta osoba; tvā—Tobě; gatā—odešla; aham—já; śaraṇam—útočiště; śaraṇyam—ten, u koho je vhodné přijmout útočiště; sva-bhṛtya—pro ty, kdo na Tobě závisejí; saṁsāra—hmotné existence; taroḥ—stromu; kuṭhāram—sekera; jijñāsayā—s touhou znát; aham—já; prakṛteḥ—hmoty (ženy); pūruṣasya—duše (muže); namāmi—klaním se; sat-dharma — věčného zaměstnání; vidām—ze znalců; variṣṭham—největšímu.
Devahūti pokračovala: Přijala jsem útočiště u Tvých lotosových nohou, protože jsi jediný, komu je možné se odevzdat. Jsi sekera, která může skácet strom hmotné existence. Hluboce se Ti klaním, neboť jsi největší ze všech transcendentalistů, a ptám se Tě, jaký je vztah mezi mužem a ženou a mezi duší a hmotou.
Jak známo, sāṅkhyová filozofie pojednává o prakṛti a puruṣovi. Puruṣa je Nejvyšší Osobnost Božství nebo každý, kdo Nejvyšší Osobnost Božství napodobuje jako poživatel, a prakṛti je příroda. V tomto hmotném světě je hmotná příroda vykořisťována puruṣi, živými bytostmi. Složité postavení v hmotném světě ve vztahu prakṛti a puruṣi neboli užívaného a užívajícího se nazývá saṁsāra, hmotné zapletení. Devahūti chtěla pokácet strom hmotného zapletení a našla vhodnou zbraň v Osobě Kapily Muniho. V patnácté kapitole Bhagavad-gīty je strom hmotné existence popsán jako strom aśvattha, jehož kořeny směřují vzhůru a větve dolů. Je tam doporučeno, aby člověk přetnul kořen stromu hmotné existence sekerou odpoutanosti. Co znamená připoutanost? Připoutanost se týká prakṛti a puruṣi. Živé bytosti se snaží panovat hmotné přírodě. Podmíněná duše se nazývá puruṣa, jelikož považuje hmotnou přírodu za předmět svého požitku a staví se do postavení poživatele.
Devahūti se obrátila na Kapilu Muniho, protože věděla, že jedině On může přeseknout její pouta k hmotnému světu. Živé bytosti v převlecích mužů či žen se snaží užívat si hmotné energie. V tomto smyslu je každá z nich puruṣou, protože puruṣa znamená “užívající” a prakṛti znamená “užívaná”. Takzvaní muži i takzvané ženy v tomto hmotném světě napodobují skutečného puruṣu — skutečným poživatelem v transcendentálním smyslu je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco všichni ostatní jsou prakṛti. Živé bytosti jsou považovány za prakṛti. V Bhagavad-gītě se o hmotě mluví jako o aparā, nižší energii, nad kterou je jiná, vyšší energie — živé bytosti. Živé bytosti jsou také prakṛti, užívané, ale pod vlivem māyi se snaží neoprávněně zaujmout postavení užívajících. Tak vzniká saṁsāra-bandha, podmíněný život. Devahūti se chtěla z podmíněného života vymanit a zcela se odevzdat. Pán je śaraṇya, což znamená, že je “jedinou vhodnou osobností, které je možné se plně odevzdat”, protože má všechny vznešené vlastnosti. Touží-li někdo po skutečné úlevě, pak nejlepší, co může udělat, je odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán je zde rovněž osloven jako sad-dharma-vidāṁ variṣṭham. To vyjadřuje, že nejlepší ze všech transcendentálních činností je věčná láskyplná služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo dharma se někdy překládá jako “náboženství”, ale to není jeho přesný význam. Dharma doslova znamená “to, čeho nelze zanechat”, “to, co je od sebe neoddělitelné”. Teplo nelze nikdy oddělit od ohně—je tedy přirozeností neboli dharmou ohně. Podobně sad-dharma znamená “věčné zaměstnání”. Tímto věčným zaměstnáním je transcendentální láskyplná služba Pánu. Smyslem Kapiladevovy sāṅkhyové filozofie je šířit čistou oddanou službu, a Proto je zde Kapila označen jako nejdůležitější z těch, kdo znají transcendentální zaměstnání živé bytosti.