SLOKA 35
paśyanti te me rucirāṇy amba santaḥ
prasanna-vaktrāruṇa-locanāni
rūpāṇi divyāni vara-pradāni
sākaṁ vācaṁ spṛhaṇīyāṁ vadanti
paśyanti—vidí; te—oni; me—Můj; rucirāṇi—krásný; amba—ó matko; santaḥ—oddaní; prasanna—usměvavý; vaktra—obličej; aruṇa—jako ranní slunce; locanāni—oči; rūpāṇi—podoby; divyāni—transcendentální; vara-pradāni—shovívavé; sākam—se Mnou; vācam—slova; spṛhaṇīyām—příznivá; vadanti—rozmlouvají.
Drahá matko, Mí oddaní stále vidí Můj usměvavý obličej s očima jako vycházející ranní slunce. Rádi se dívají na Mé různé transcendentální podoby, které jsou všechny velice shovívavé, a také se Mnou příznivě rozmlouvají.
Māyāvādīni a ateisté pokládají podoby Božstev v chrámu Pána za modly, ale oddaní neuctívají modly. Uctívají přímo Osobnost Božství v Jeho inkarnaci arcā. Arcā je označení podoby, kterou můžeme uctívat v naší současné situaci. V současném stavu nemůžeme vidět Boha v Jeho duchovní podobě, protože naše hmotné oči a další smysly nedokáží vnímat duchovní podoby. Nevidíme ani duchovní podobu individuální duše. Když člověk zemře, nevidíme, jak jeho duchovní podoba opouští tělo. To je nedostatek našich hmotných smyslů. Nejvyšší Pán přijímá příznivou podobu, která se nazývá arcā-vigraha, abychom Ho mohli vidět svými hmotnými smysly. Tato arcā-vigraha, někdy zvaná “inkarnace arcā”, se od Něho neliší. Stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství přijímá různé inkarnace, bere na Sebe také podoby vytvořené z hmoty — hlíny, dřeva, kovu a drahokamů.
V śāstrách je mnoho pokynů ohledně modelování podob Pána. Tyto podoby nejsou hmotné. Je-li Bůh všeprostupující, potom je i v hmotných prvcích. O tom není pochyb. Ale ateisté uvažují jinak. Na jednu stranu hlásají, že všechno je Bůh, ale když jdou do chrámu a vidí podobu Pána, popírají, že je Bůh. Podle jejich teorie je všechno Bůh. Proč potom Božstvo není Bůh? Ve skutečnosti nemají žádné pojetí Boha. Pohled oddaných je však jiný — je potřený láskou k Bohu. Jakmile oddaní vidí Pána v Jeho různých podobách, jsou ihned naplněni láskou, protože na rozdíl od ateistů nevidí žádný rozdíl mezi Pánem a Jeho podobou v chrámu. Usměvavý obličej Božstva v chrámu vidí oddaní jako transcendentální a duchovní a velice obdivují ozdoby na těle Pána. Duchovní mistr má povinnost učit, jak se Božstvo v chrámu zdobí, jak se čistí chrám a jak se Božstvo uctívá. V chrámech Viṣṇua jsou stanovena různá pravidla a oddaní tam chodí, dívají se na Božstvo, vigrahu, a získávají od Něho duchovní požitek, protože všechna Božstva jsou velice shovívavá. Oddaní před Božstvy otevírají svoji mysl a Božstva také v mnoha případech odpovídají. Aby však někdo mohl hovořit s Nejvyšším Pánem, musí být velice pokročilým oddaným. Někdy Pán promlouvá k oddanému ve snu. Ateisté nemohou tyto výměny pocitů mezi Božstvem a oddaným pochopit, ale oddaný je skutečně vychutnává. Kapila Muni popisuje, jak oddaní vidí ozdobené tělo a obličej Božstva a jak s Ním rozmlouvají v oddané službě.