SLOKA 38

V Bhagavad-gītě je řečeno, že živá bytost může zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních systémů až po Brahmaloku, ale jakmile výsledky svých zbožných činností vyčerpá, musí se vrátit zpět na tuto Zemi a začít nový plodonosný život. Proto i když dosáhne vyššího planetárního systému, kde má větší požitek a dlouhý život, stále to není trvalá situace. Ale majetek oddaných — oddaná služba a následné vaikuṇṭhské bohatství ještě na této planetě — není nikdy zničen. V tomto verši Kapiladeva oslovuje Svoji matku slovem śānta-rūpā. Naznačuje jím, že bohatství oddaných je stálé, neboť žijí věčně ve vaikuṇṭhské atmosféře, která se nazývá śānta-rūpa, protože je v kvalitě čistého dobra, jež není narušované kvalitami vášně a nevědomosti. Jakmile se živá bytost ustálí v oddané službě Pánu, její postavení transcendentálního služebníka je neochvějné a blaženosti a služby donekonečna přibývá. Na oddané zaměstnané ve vědomí Kṛṣṇy, ve vaikuṇṭhské atmosféře, nepůsobí vliv času. V hmotném světě vliv času ničí vše, ale ve vaikuṇṭhské atmosféře nepůsobí čas ani polobozi, protože na vaikuṇṭhských planetách žádní nejsou. Zde řídí naše činnosti různí polobozi — ovládají i pohyb naší ruky nebo nohy. Ve vaikuṇṭhské atmosféře však vliv polobohů ani času nepůsobí, a proto tam nic nepodléhá zničení. Kde je přítomný prvek času, tam jistě dochází ke zničení, ale kde není prvek času — minulost, přítomnost a budoucnost — tam je všechno věčné. Proto se v tomto verši objevují slova na naṅkṣyanti, která vyjadřují, že transcendentální bohatství nebude nikdy zničeno.

Je zde uveden i důvod, proč nehrozí toto zničení. Oddaní přijímají Nejvyššího Pána jako nejdražší osobnost a mají s Ním různé vzájemné vztahy. Přijímají Nejvyšší Osobnost Božství jako nejdražšího přítele, nejdražšího příbuzného, nejdražšího syna, nejdražšího učitele, nejdražšího příznivce nebo nejdražší Božstvo. Pán je věčný, a proto každý vztah, ve kterém Ho přijímáme, je také věčný. Je zde jasně potvrzeno, že vztahy nemohou být zničeny, a proto není nikdy zničeno bohatství těchto vztahů. Každá živá bytost má sklony někoho milovat. Často vidíme, že když lidé nemají nikoho, koho by mohli milovat, zaměří svoji lásku k domácím zvířatům; kočkám a psům. To znamená, že všechny živé bytosti chtějí někde uplatnit svůj věčný sklon milovat. Z tohoto verše se můžeme poučit, že můžeme milovat Nejvyšší Osobnost Božství jako nejdražší cíl své lásky — jako přítele, syna, učitele nebo příznivce — tato láska nikdy neskončí a nikdy nebudeme podvedeni. Budeme věčně vychutnávat různé aspekty vztahu s Nejvyšším Pánem. Zvláštním bodem v tomto verši je přijetí Nejvyššího Pána jako nejvyššího učitele. Nejvyšší Pán Osobně přednesl Bhagavad-gītu a Arjuna přijal Kṛṣṇu jako gurua, duchovního mistra. Také my bychom měli přijmout Kṛṣṇu za jediného nejvyššího duchovního mistra.

Kṛṣṇa samozřejmě znamená Kṛṣṇa a Jeho důvěrní oddaní — Kṛṣṇa není sám. Když mluvíme o Kṛṣṇovi, “Kṛṣṇa” znamená Kṛṣṇa ve Svém jménu, ve Své podobě, ve Svých vlastnostech, ve Svém sídle a ve Svých společnících. Kṛṣṇa není nikdy sám, protože oddaní Kṛṣṇy nejsou impersonalisté. Například krále vždy doprovází jeho sekretář, jeho velitel, jeho služebník, a obklopuje ho mnoho potřebného vybavení. Jakmile přijmeme Kṛṣṇu a Jeho společníky za své učitele, žádné špatné vlivy nemohou zničit naše poznání. V hmotném světě se poznání, které získáváme, může vlivem času měnit, ale závěry vyvozené z Bhagavad-gīty, přímo ze slov Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, se nikdy nemění. Bhagavad-gītu nemá smysl interpretovat, neboť je věčná.

Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, má být přijímán jako nejlepší přítel, který nikdy nezradí. Vždy oddanému poskytne Svou přátelskou radu a ochranu. Je-li Kṛṣṇa přijímán jako syn, nikdy nezemře. V tomto světě můžeme mít velice drahého syna nebo dítě, ale otec s matkou nebo ti, kdo ho mají rádi, neustále doufají: “Kéž můj syn nezemře.” Ale Kṛṣṇa skutečně nikdy nezemře. Proto ti, kdo přijímají Kṛṣṇu, Nejvyššího Pána, jako svého syna, nikdy o svého syna nepřijdou. V mnoha případech oddaní přijímali Božstvo jako svého syna. V Bengálsku je mnoho takových případů a dokonce se stává, že po smrti oddaného vykonává Božstvo pro otce obřad śrāddha. Vztah nemůže být zničen. Lidé jsou zvyklí uctívat různé polobohy, ale v Bhagavad-gītě je tento přístup odsouzený — člověk má tedy být natolik inteligentní, aby uctíval jedině různé podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jako je Lakṣmī-Nārāyaṇa, Sītā-Rāma a Rādhā-Kṛṣṇa. Tak nebude nikdy podveden. Uctíváním polobohů může dospět na vyšší planety, ale při zničení hmotného světa bude božstvo i jeho sídlo zničeno. Ale ten, kdo uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, se dostává na vaikuṇṭhské planety, kde nepůsobí vliv času a nikdy nedochází ke zničení. Závěr je takový, že oddané, pro které je Nejvyšší Osobnost Božství vším, nemůže ovlivnit čas.