SLOKA 39-40

Neochvějná oddaná služba, kterou popisují tyto dva verše, znamená zaměstnat se v plném vědomí Kṛṣṇy neboli oddané službě a přijímat Nejvyššího Pána jako všechno na světě. Jelikož Nejvyšší Pán obsahuje vše, ten, kdo Ho uctívá s neochvějnou vírou, automaticky získá všechna další bohatství a splní všechny ostatní povinnosti. Pán zde slibuje, že Svého oddaného převede na druhou stranu zrození a smrti. Pán Caitanya proto doporučil tomu, kdo chce překonat zrození a smrt, aby nevlastnil žádný hmotný majetek. To znamená, že člověk by se neměl snažit být šťastný v tomto světě nebo dosáhnout nebeského světa a nemá usilovat o hmotné bohatství, děti, domy či dobytek.

Zde je vysvětleno, jak čistý oddaný nepostřehnutelně získává osvobození a jaké jsou toho příznaky. Pro podmíněnou duši existují dva stavy bytí. Jedním stavem je tento současný život a druhým je naše příprava na budoucí život. Jsem-li v kvalitě dobra, mohu se připravovat na přemístění na vyšší planety, jsem-li v kvalitě vášně, zůstanu zde, ve společnosti hýřící činností, a jsem-li v kvalitě nevědomosti, mohu sestoupit do zvířecího života nebo na nižší úroveň lidského života. Zájem oddaného se však nesoustředí ani na tento, ani na příští život, protože ani v jednom si nepřeje zlepšení své hmotné situace a dosažení vysoké či nízké úrovně. Modlí se k Pánovi: “Můj milý Pane, ať už se narodím kdekoliv, třeba jako mravenec, prosím, ať je to v domě oddaného.” Čistý oddaný se k Pánu nemodlí o osvobození z tohoto hmotného otroctví. Nikdy si nemyslí, že si osvobození zaslouží. Když uváží svůj minulý život a své hanebné činnosti, myslí si, že si zaslouží být poslán do nejnižších oblastí pekla. Jestliže se v tomto životě snažím stát oddaným, neznamená to, že jsem byl ve svých mnoha minulých životech na sto procent zbožný. To není možné. Oddaný si je tedy neustále vědom svého skutečného postavení. Jedině díky tomu, že se plně odevzdá Pánu, je Pánovou milostí zmírněno jeho utrpení. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě: “Odevzdej se Mně a Já tě ochráním od všech hříšných reakcí.” To je Pánova milost. Ale to neznamená, že ten, kdo se odevzdal lotosovým nohám Pána, v minulém životě nepáchal žádné špatnosti. Oddaný se vždy modlí: “Ať se za své minulé špatné činy rodím znovu a znovu, ale mé jediné přání je, abych nezapomněl na Tvoji službu.” Oddaný má takovou mentální sílu. Modlí se k Pánu: “Ať se rodím znovu a znovu, ale dej mi narodit se v domě Tvého čistého oddaného, abych mohl opět udělat nějaký pokrok.”

Čistý oddaný neusiluje o lepší postavení v příštím životě. Této naděje se již vzdal. Ať se člověk narodí v jakémkoliv životním stavu, jako hospodář nebo i jako zvíře, musí mít nějaké děti, nějaké prostředky a nějaké vlastnictví, ale oddaný o nic takového neusiluje. Je spokojený s tím, co získá milostí Boha. Nijak nelpí na zlepšení svého společenského postavení nebo na lepším vzdělání svých dětí. Není nedbalý — má smysl pro povinnost—ale neztrácí příliš mnoho času zlepšováním svého dočasného rodinného nebo společenského života. Plně se zaměstnává ve službě Pánu a na zbývající záležitosti vyhrazuje tolik času, kolik je nezbytně nutné (yathārham upayuñjataḥ). Takový čistý oddaný netouží poznat, co se stane v příštím nebo v tomto životě; nezajímá se dokonce ani o rodinu, děti nebo společnost. Plně se věnuje službě Pánu ve vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě je řečeno, že aniž by o tom oddaný věděl, Pán zařizuje, aby byl okamžitě po opuštění těla přemístěn do Jeho transcendentálního sídla. Pak již nevstoupí do lůna další matky. Obyčejná živá bytost se po smrti dostává do lůna další matky, aby přijala nové tělo podle své karmy neboli činností. Oddaný se však okamžitě přemístí do společnosti Pána v duchovním světě. To je Pánova zvláštní milost. Jak je to možné, bude vysvětleno v následujících verších. Pán je všemocný, a proto může učinit cokoliv. Může prominout všechny hříšné reakce a přemístit živou bytost okamžitě na Vaikuṇṭhaloku. Taková je nepochopitelná moc Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je příznivě nakloněn čistým oddaným.